České kvalitní visací zámky, kování, a navíc zakázková výroba pro autoprůmysl. To je dnes tradiční značka Tokoz, která desítky let vyráběla také rybářské náčiní. Před sto lety položil její základy pražský majitel zámečnictví Jaroslav Josef Rousek, dnes ji vlastní Vladimír Chládek a cíl je jasný: být dál rodinnou firmou, růst v zahraničí pod vlastní značkou a stále inovovat. „Rozvíjíme také trh služeb spojených se zabezpečováním,“ říká muž, jehož firma letos míří k tržbám přes 600 milionů korun.

Jaký je to závazek řídit a vlastnit firmu s více než stoletou tradicí?

Vladimír Chládek (VCh): Velký, historie tady byla barvitá. Dokonce jsme přišli na to, že první budova tady stála už v roce 1811. Původně tady byla sirkárna, potom ubytovna pro italské válečné uprchlíky a po první světové válce v roce 1920 areál koupil pražský železář Jaroslav Josef Rousek. To byly zlaté časy podnikání. Rousek z malé výroby pro své železářství stále produkci rozšiřoval a během deseti let vybudoval obrovsky široké portfolio zboží. A ještě k tomu dokázal on a jeho následovníci exportovat do světa. V dnešní době jsme vlastně mnohem těžkopádnější v tom něco rozjet. Sté výročí jsme měli slavit loni, ale kvůli covidu to odložíme na příští rok. Bude malý festival, hlavně jako poděkování zaměstnancům. Ti vždy byli a jsou nejdůležitější.

Jak jste prošli covidem a jak se vám daří vracet v jednotlivých oborech?

VCh: Prošli jsme dobře, byť z toho před rokem šel strach. Měli jsme výpadek hlavně ve druhém čtvrtletí loňského roku především v dodávkách pro autoprůmysl. Někdy na konci prázdnin jsme se ale opět dostali na běžnou plánovanou úroveň tržeb. Autodíly u nás dělají asi pětinu obratu a znovu se začaly tehdy zvedat. Od té doby automotive funguje solidně, byť má občas výkyvy kvůli materiálům. Zákazníci nám třeba na 14 dní zpozdí odebrání proto, že jim chybí díly od jiných dodavatelů.

Jak se vám loňský rok projevil na tržbách?

VCh: Šli jsme meziročně mírně dolů, plán byl 650 milionů korun a měli jsme zhruba 600. Letošek jedeme zatím nad plán a byznys se nejeví špatně. Jen nás brzdí občasný nedostatek materiálů a ziskovost určitě ovlivní jejich zdražení. Tak citelný růst cen se nikdy nedaří přenést dál včas a plně.

Co stojí za nedostatkem materiálů a jejich zdražením?

VCh: Zřejmě je to výsledek zpřetrhání výrobních a dopravních řetězců kvůli covidu. Těch faktorů je víc a postupně se načítají. A navíc jsem přesvědčen o tom, že někteří hráči na trhu také s materiálem spekulují. Když jdou ceny rychle nahoru, tak na tom vždy někdo vydělává. Okolnosti tomu nahrávají. V roce 2008 těsně před krizí také ceny materiálů eskalovaly, ale pak šly zase rychle dolů. Tohle zatím nevidíme. Navíc reálně na trhu některé materiály a výrobky chybí. Nedávno jsme třeba museli narychlo organizovat leteckou zásilku jinak běžných šroubů, abychom mohli splnit svou dodávku. Nemohli jsme na ně čekat běžnou – lodní – cestou.

Jak se vám daří výroba zámků a kování pod vaší značkou Tokoz?

VCh: Stále náš značkový byznys zvětšujeme a investujeme do něj. Rozšiřujeme také export a opět nám dělá radost, že naši lidé mohou jezdit na služební cesty do ciziny, protože bez osobních kontaktů se byznys uzavírá špatně. Hlavně ten nový. Daří se nám růst v Německu, největší jsme v Beneluxu a pochválit musím také Ukrajinu. Paradoxní je, že nejdražší a nejvíce sofistikované výrobky prodáváme nejlépe právě na Východě.

Pronikáte také do segmentu chytrého zabezpečení a „smart home“?

VCh: Ano, naše cylindrické mechatronické vložky ePRO umí například na dálku nastavovat a měnit přístupy uživatelů klíčů a dávat hlášení, kdo a kdy kam vstoupil nebo se pokoušel vstoupit. A pochopitelně připravujeme další inovace. Málokdo například ví, že si může udělat hierarchický systém zamykání, a tedy i přístupů třeba do jednotlivých místností či kanceláří, a to vše s jedním klíčem. 

Patříte mezi významné české rodinné firmy. Váš syn Martin Chládek je výrobním ředitelem. Jak uvažujete o nástupnictví?

VCh: Uvažuji o tom tak, že firmu jednou v rodině předám. Já jsem zpočátku jako hodně jiných majitelů rodinných firem chtěl, aby syn nejprve pracoval jinde. Jenže potom jsem zjistil, že zrovna potřebuji obsadit čtyři poměrně důležité pozice, tak jsem mu
nabídl, jestli nechce některou z nich zkusit. Vybral si manažera zlepšování procesů, šlo mu to a vydržel u toho tři roky. Tak začala jeho cesta firmou. Pak byl tři roky šéfem naší nástrojárny, a když nám nedávno odešel ředitel výroby, kde je stres opravdu každodenní boj, tak jsem ho tam rovnou najmenoval (smích). Sám bych rád pracoval tak do pětašedesáti, pořád mě firma baví, ale musím se už také věnovat trochu sobě. Dvacet let jsem neměl moc prostor na sport nebo větší aktivní pohyb, byl jsem od rána do večera v práci a opravdu to není zdravé. Jestli mohu radit, tak si vážně dávejte pozor, abyste se co nejvíce hýbali.

Jaké plány máte z hlediska byznysu dál?

Vch: Máme dvě základní nohy – zakázkovou výrobu pro jiné firmy a produkci pod vlastní značkou Tokoz. V té se snažíme držet krok se světovými konkurenty a našim nejlepším produktům se to daří. Cílem je tedy co nejvíce exportovat jako Tokoz a v zakázkové výrobě chceme být profesionálním a vyhledávaným partnerem. To znamená poskytovat službu, kterou jinde neumí, a dělat ji v nejlepší kvalitě. Nebojujeme již přes cenu, naopak od zakázek s minimálními maržemi upouštíme. A rozvíjíme také trh služeb spojených se zabezpečováním. Můžete si koupit sebelepší zámek, ale můžete ho pokazit špatnou montáží, navržením systému nebo zanedbat mizerným servisem. Naštěstí už důležitost služeb zákazníci začínají chápat.