O minulém víkendu ministři financí schválili parametry pomoci Řecku. Čeká se od nich především uklidnění trhů a pokles úroků. Část trhu však očekává pravý opak. Totiž to, že spekulanté si odškrtnou kolonku Řecko a ochotu „oslíčku otřes se“ napumpování peněz ze strany Evropské unie a Německa zvláště začnou testovat na dalších cílech. Tím nebližším by bylo zřejmě Portugalsko. „Evropu čeká další fiskální rozhazovačnost, politická roztříštěnost a sílící pravděpodobnost, že euro opustí část zemí a to těch silných,“ uvádí Joachim Fels, ekonom (více v článku zde).
Řecko a Portugalsko, jako méně disciplinované členy eurozóny, spojuje několik hospodářských problémů. Vedle vysokého dluhu, slabé konkurenceschopnosti a slabé ekonomiky již léta před krizí je to problém nízké míry úspor v ekonomice. Portugalsko se svou 7,5% měrou je blízko 6 % v ekonomice Řecka. Další „slabí“ jsou na tom výrazně lépe – Itálie se svými 17,5 % a Španělsko se svými 20 %. Na silnější straně Německo s 23 % či Francie s 19 %. Pro Řecko a rovněž Portugalsko to znamená mizivé zdroje kapitálu v situaci rostoucích výnosů na jeho půjčování si a potřeby stabilizace (a zvyšování) daňových příjmů. Portugalský dluh dosahuje 90 % HDP ve srovnání s 113 % u Řecka.
Řecko čekají do konce května splátky více než 16 miliard EUR dluhů, do konce roku pak dalších 20 mld. EUR. Potřeby Portugalska jsou na úrovni 24 mld. EUR do konce roku a ve středu si portugalský vláda emisí 2 mld. EUR dluhopisů získala zdroje za příznivých podmínek. Deficit/HDP a nízká míra úspor však toto mohou rychle zhoršit. „Míra úspor v ekonomice je významnějším ukazatelem schopnosti splácet své dluhy, než míra deficitu k HDP,“ uvedl profesor ekonomie v americkém Stamfordu Tim Lee. A z tohoto pohledu jsou Řecko a Portugalsko vysoce nestabilní. „Znamená to, že země není schopna financovat deficit z domácích zdrojů,“ uvedl Lee s poznámkou, že ani 10% a 12% míra úspor u USA a Velké Británie „není žádná sláva“ s ohledem na to, že jsou největšími světovými dlužníky. Británie je chápána jako nejméně stabilní z vyspělých zemí. A zde připomíná úskalí Řecka a Portugalska, které již ztratily možnost tištěním peněz bojovat skrze depreciaci domácí měny.
poznamenává, že současná ztráta respektu vůči Řecku u Portugalska přicházela v mezinárodním kontextu pozvolna se vstupem země do eurozóny v roce 2000. Export plynule ztrácel postavení na světovém obchodě, což fakticky přimělo portugalskou vládu k „půjčkám ze světa“ na financování rostoucího schodku běžného účtu platební bilance a vedlo rovněž k růstu schodku státních financí na současné úrovně. Portugalsko tak od počátku svého vstupu do eurozóny spíše trpělo - to ještě silněji, než Řecko, Irsko či Španělsko – než aby čerpalo z uplynulé periody několika let v podobě vyššího růstu s nízkými úrokovými sazbami, boomu spotřebitelské poptávky či nemovitostního trhu a dokonce v posledních 15 letech se tak neúčastnilo růstu HDP na hlavu, upozorňuje ve své zprávě .
, a další analytické domy poznamenávají, že pro portugalskou vládu bude velmi složité přesvědčit své obyvatelstvo, aby vytrpělo další úspory a čekají jej podobné boje mezi vládou a obyvatelstvem, jichž je svědkem Řecko. Snížení ratingu ze strany Fitch o dva stupně odráží nedůvěru ve schopnost vlády dosáhnout snížení schodku veřejných financí o celých 9 procent HDP. Evropský komisař Olli Rehn směroval portugalské vládě požadavek na další úsporná opatření. „Pro Portugalsko to bude velmi bolestné a nejsem si jist, zda proveditelné,“ uzavírá ekonom Gilles Moëc.
(Zdroj: Bloomberg, , NYT, WSJ, AP)