Ani větší regulace, ani nové ekonomické a finanční teorie budoucím bublinám a krizím nezabrání. Ty se v minulosti objevily proto, že firmy, investoři a vlády zapomněly, jak investice vytváří hodnotu a jak ji správně měřit. Rozhodujícím měřítkem vytváření hodnoty je to, zda firmy použijí kapitál získaný od investorů na generování cash flow při návratnosti, která převyšuje náklad kapitálu. Hodnota tedy závisí na růstu a výši návratnosti investovaného kapitálu ROIC relativně k jeho nákladu. Udržet růst a vysokou návratnost si společnosti mohou jen tehdy, pokud mají jasně definovanou konkurenční výhodu.
Tyto principy vydržely test času. O poměru ROIC a nákladu kapitálu hovořil již ekonom Alfred Marshall v roce 1890. Vzestup a pád konglomerátů v sedmdesátých letech, nepřátelská převzetí v osmdesátých, kolaps bubliny v Japonsku v devadesátých, krize v Asii v roce 1998, dot-com bublina i ekonomická krize, která začala v roce 2007, mají do značné míry společné právě to, že pramenily z nepochopení a špatné aplikace principů týkajících se hodnoty.
Společným jmenovatelem mnoha krizí je i nadměrné zadlužení. Vzorec je vždy stejný: Společnosti, banky či investoři použijí krátkodobé půjčky na nákup dlouhodobých, nelikvidních aktiv. Určitá událost pak obvykle vyvolá neochotu věřitelů k refinancování dluhu, což vyústí v prodeje aktiv. Jejich cena klesá a je příliš nízká na splacení dluhů. V posledních 30 letech ve světě došlo k minimálně šesti krizím tohoto typu. Byly bolestivé, ale není třeba vymýšlet nová pravidla, abychom je pochopili a zabránili jejich opakování. Klíčem je návrat k fundamentálním pravidlům, ne jejich změna.
Akciové trhy většinou odrážejí vnitřní hodnotu společností i během finančních krizí. Ani po té poslední se nezdá, že jejich chování bylo nerozumné, ve skutečnosti fungovaly poměrně dobře v tom smyslu, že se na nich obchodovalo a ceny nebyly odtrženy od toho, co se dělo v ekonomice. Krizi nepředpověděly. Při pohledu na předchozí recese je ale jasné, že málokdy dovedou určit, kdy ekonomika dosáhla inflexního bodu.
Uvedené je výtahem z „Why value value?—defending against crises“
(Zdroj: mckinseyquarterly)