Akcie a akciové trhy tvoří z pohledu individuálního investora jednu z nejvíce sledovaných kategorií v rámci všech segmentů finančního trhu. I proto se jim v rámci našeho přehledu budeme věnovat jako prvním.
Akcie představuje z čistě ekonomického pohledu podíl akcionáře na akciovém kapitálu dané společnosti. Její držení mu dává právo účastnit se řádné či mimořádné valné hromady a současně participovat na zisku společnosti formou vyplácené dividendy (pokud se tak vedení společnosti rozhodne, druhou variantou je zisk zadržet a reinvestovat). Současně může investor získat dodatečný výnos ve formě kapitálového zhodnocení – tj. pozitivního rozdílu mezi nákupní a tržní cenou držené akcie.
Akcie se historicky objevovaly ve dvou formách – listinné nebo dematerializované. Listinné akcie jsou archaismem a v současnosti se až na několik vyjímek téměř nevyskytují. Změna jejich majitele se prováděla buďto prostým předáním, nebo tzv. rubopisem – na rub akcie se fyzicky napsaly údaje o novém majiteli. Jejich nevýhodou byla možnost padělání, ztráty či fyzického zničení např. při požáru. Nemluvě o těžkostech při „výměně“ větších balíků akcií. V současnosti již standardní formou jsou akcie dematerializované. Ve své podstatě jde o pouhé záznamy v počítači např. centrálního vypořádacího centra dané země, či v centru globálním (např. Clearstream). Výhoda takovéto formy spočívá zejména v jednoduchosti převodu, rychlosti transakcí a zejména nižší nákladovosti celého procesu.
Z pohledu převoditelnosti mohou akcie nabývat dvou hlavních forem – na majitele a na doručitele. Práva a požitky z akcie na majitele náleží tomu, kdo je uveden v seznamu akcionářů. Naopak v případě akcie na doručitele stačí, aby akcionář danou akcii „předložil“ a bodou se na něj vztahovat všechna práva jako na jakéhokoliv jiného akcionáře.
Primárním místem, kde se akcie obchodují, jsou akciové burzy. Ještě relativně nedávno bylo možno najít burzy typu tzv. „open-outcry“, kde se obchodníci na otevřeném parketu překřikovali. To je – s vyjímkou komoditních burz – již hudba minulosti a velká většina burz přešla na plně elektronické platformy. Obchodování na akciových burzách nyní probíhá téměř non-stop. Když končí trhy v Evropě, je v plném proudu obchodování na americkém kontinentu. A když se končí tam, štafetu přebírá Asie.
Podílové fondy jsou instrumentem tzv. kolektivního investování. To spočívá se shromažďování finančních prostředků od jednotlivých investorů a jejich následné investování v souladu se statutem takového podílového fondu. Správcem podílových fondů je tzv. správcovská společnost, která velmi často obhospodařuje více než jeden podílový fond. Podílníkům podílových fondů jsou na základě jimi investované částky připsány tzv. podílové listy za cenu, která je platná v den investice. Tyto podílové listy – podobně jako akcie – fungují jako „osvědčení o investici“ do daného podílového fondu a jejich cena kolísá nejčastěji na denní bázi. Výhodou podílových fondů je možnost dosáhnout na relativně široké portfolio investičních strategií i drobnému investorovi. Téměř každá správcovská společnost nabízí podílové fondy peněžního trhu, fondy akciové a fondy dluhopisové. Jako variantu může nabízet i fondy smíšené či fondy komoditní. Každý fond má svého portfolio-manažera, který dohlíží na portfolio fondu a uskutečňuje jednotlivé investice v souladu se statutem fondu. Podílové listy nejsou na rozdíl od akcií nabízené na burzách, ale prostřednictvím registrovaných distribučních partnerů. Těmi jsou velmi často banky nebo sítě nezávislých finančních poradců. Důvodem pro takovýto distribuční mechanismus je zejména snaha předejít pokusům o praní špinavých peněz formou krátkodobých investic do fondů.