Mediální dozvuky hypoteční krize probíhaly v minulém a předminulém roce s velkou intenzitou. Vyšlo několik knižních titulů od renomovaných autorů na toto téma, z nichž si můžeme udělat velmi pěkný obrázek, jak tato mimořádná epizoda v dějinách financí probíhala krok za krokem. Mezi ně patří například Big Short od Michaela Lewise, Too big to Fail od Andrew Sorkina, House of Cards od Williama Cohana nebo The Greatest trade ever Gregory Zuckermana. Mohli jsme si přečíst taktéž trochu bulvárnější tituly typu Cityboy od Gerainta Andersona nebo Binge Trading Seth Freedmana, které byly dokonce přeloženy do češtiny. Svého pokračování se dostalo i kultovnímu snímku Wall Street, jehož děj byl zasazen do nedávné doby. Na internetu se objevily desítky klipů dávajících průchod nenávisti „obyčejných lidí“ vůči bankéřům a konspirační teorii o spiknutí finančního kapitálu proti zbytku světa. Jednalo se o celkem pochopitelnou reakci na krizové události, která však neodvratně odeznívá a celé extempore roku 2008 se pomalu stává historií. Z tohoto důvodu se nám nabízí hezké intelektuální cvičení, jehož náplní je úkol, přijít na to, jakými novými nosnými tématy z finančního světa se budou média zabývat v následující době.
Lidé se povětšinou zajímají o dramatické události plné emocí a tragiky. Pád jedné z největších bank na světě a následné vedlejší otřesy nabízely podobných momentů přehršel. Obávám se však, že v dohledné době žádnou podobně akční událost nezažijeme. Měli bychom se připravit spíše na vtipnou konverzační komedii plnou zákulisních rejdů, intrik a zrad, kterou bychom mohli nazvat například: „Jak je důležité mít rezervní měnu.“ Hlavní protagonisté už o sobě dali vědět a je jen otázkou času, kdy dojde k další gradaci zápletky.
Nastiňme si proto v krátkosti situaci.
Kalifornie, stát s jedním z největších HDP na světě, je prakticky v bankrotu. Kdyby se v podobné situaci nacházela některá ze zemí eurozóny, dávno by byla nucena ji opustit. Kalifornie je však součástí federace, která na sebe bere podstatnou část nákladů a solidárně maskuje reálný stav. V evropském kontextu je tomu právě naopak. Každý národní prohřešek je podroben zevrubné kritice, dovolím si přidat trochu spikleneckého koření, hlavně z řad amerických ekonomů, a při každé vhodné příležitosti dochází k novému rozdmýchání problému. Evropa i Amerika mají v ruce v podstatě stejné karty, ale Američané jsou jednoduše zkušenější hráči. Na druhou stranu to, co se děje v Řecku, Irsku a jiných zemích je ozdravný proces, který jistě dříve nebo později přinese své ovoce. Dojde-li mezitím k rozpadu jednotné měny, bude to pouze důsledek politických chyb, jelikož dluhová krize se dá řešit i při zachování eura. Možná o něco bolestivěji (i to je sporné), ale dá. Americký dolar coby rezervní měna nebude eurem z výše uvedených důvodů ze svého trůnu v dohledné době svržena, ale pokud nakonec euro vyjde ze současných problémů nepostiženo, stane se nebezpečným protivníkem přesně podle hesla: „co tě nezabije, to tě posílí.“
Černý kůň současnosti, čínský yuan, ať se to na první pohled nezdá, má do rezervní měny hodně daleko. Je li americký dolar dospělý, životem protřelý a možná trochu zkažený hrdina a euro pubertální mladík snažící se najít své místo na slunci, je čínský yuan ještě nenarozeným miminem. Čekají jej totiž dvě události, kterým se nemůže za žádných okolností vyhnout a které pro něj budou velmi bolestné. Za prvé se jedná o plné uvolnění kapitálových toků a zavedení plné konvertibility. Za druhé se jedná o přiznání vnitřního dluhu, který se v současnosti skrývá v polostátních institucích a je kryt růstem cen nemovitostí. Vláda umí nepochybně s tímto nebezpečím šikovně pracovat, ale k jisté katarzi musí v této oblasti dříve či později dojít.
Posledním protagonistou stojícím za zmínku je japonský jen. Jestliže jsme přirovnali yuan k nenarozenému miminu, musíme japonský jen připodobnit ke starému kmetovi, který má již svá nejlepší léta za sebou. Státní dluh blížící se dvěma stům procentům HDP, ač krytý domácími úsporami, nesplňuje dokonale představu bezpečné rezervní měny.
Americký dolar nemá na první pohled žádnou konkurenci. O to může být souboj zajímavější.