Až doposud to byl vždy americký consumer, kdo určoval tón na trhu. Když byl slabý, dluhopisy rostly a mezi obchodníky se ustálil konsensus, že ekonomika je slabá, když byl silný, dluhopisy klesaly a trhy opanoval optimismus. Během finanční krize se síla amerického consumera poněkud vytratila, jelikož podstatný zdroj jeho bohatství – rostoucí trhy rezidenčních nemovitostí a rostoucí akciové trhy vzaly za své. Objevil se staronový fenomén a zároveň strašák pro americké rodinné rozpočty – cena benzínu. Viděli jsme v minulých týdnech, jaký poprask umí udělat cena ropy nad 100 dolarů za barel. Růst amerických akcií se s vidinou zpomalující ekonomiky zastavil a zmíněné komodity poněkud klopýtly. Americký dolar začal posilovat vůči euru a mezi analytiky se počaly objevovat obavy o celosvětový růst. Pokud by se měla historie opakovat, akciové trhy by se měly ještě více propadnout, dolar ještě více posílit a komodity se vydat směrem dolů.
Nabízí se však otázka, zdali je stále americký consumer ten rozhodující faktor pro vývoj světové ekonomiky, zdali jej v tichosti nenahradil jiný consumer, čínský potažmo asijský. Na jednu stranu je jasné, že podinvestovaná asijská infrastruktura a nenasycený spotřebitel je potenciálním zdrojem mnohaletého celosvětového růstu, na druhou stranu jsou inflační tlaky, bublina na nemovitostech a potenciální nárůst špatných úvěrů v bankovním systému latentním problémem visícím nad asijským trhem jako Damoklův meč. V pozitivním scénáři by však asijské trhy měly překonat všechna protivenství a svou silou převálcovat jak západní trh, tak problémy uvnitř sebe sama. Teď si vyberte! Jsme asi nejspíše svědky historického zápasu (nebo jednoho jeho poločasu) mezi americkým a asijským spotřebitelem o „vedoucí úlohu“ ve světové ekonomice. Navíc oba hráči mají silné kouče, jednoho v podobě FEDu a druhého v podobě komunistické strany Číny.
Nezbývá nám proto, než se přiklonit na jednu či druhou stranu a věřit, že je to ta správná. Máme konec konců padesátiprocentní pravděpodobnost, že se trefíme. Jelikož pádné argumenty pro jednu nebo druhou variantu nenalézám, opanuje mě pocit podobný, jako před začátkem finálového utkání na hokejovém mistrovství, přičemž soupeři jsou více méně rovnocenní.
Naštěstí zde existuje indikátor okamžité nálady, kterým je cena ropy a jiných komodit. Pokud má dojít k naplnění prvního scénáře, ceny se vydají dlouhodobě směrem dolů. Pokud zvítězí druhý, vydáme se směrem opačným. Dříve než se všechno rozhodne, budeme jistě svědky nervy drásající tahanice, která může trvat poměrně dlouho. Musíme se proto obrnit trpělivostí.