Vedení společností se za každou cenu snaží o vyhlazení čtvrtletních zisků a o jejich stabilní růst. A pomalý růst z poslední recese sebou nese ještě větší víru v to, že investoři tyto stabilně rostoucí zisky preferují. Společnosti tak snahou o tuto stabilitu argumentují i při strategických rozhodnutích. V roce 2002 například Conoco ospravedlňovalo fúzi s Phillips Petroleum i tím, že poskytne vyšší stabilitu zisků během komoditního cyklu.
Výzkum ale ukazuje, že tyto snahy nejsou přínosné a dokonce mohou společnosti poškodit. Pokud by investoři skutečně preferovali vyhlazenost zisků, společnosti s takovou charakteristikou by měly vyšší valuační násobky. Žádný takový vztah ale neexistuje. Data ukazují, že návratnost u firem s nižší volatilitou zisků je sice vyšší, pokud ale vezmeme do úvahy růst a návratnost kapitálu, tato vazba zmizí.
Investoři pravděpodobně chápou, že svět není vyhlazený. Jak by mohla firma s pěti odlišnými divizemi v deseti různých zemích soustavně dosahovat 10 % ročního růstu po dobu několika let? Sofistikovaní investoři dokonce tvrdí, že příliš stabilní zisky v nich budí podezření, protože jsou si vědomi toho, že svět takto nefunguje. Společnosti by se tedy neměly snažit o málo volatilní ziskovost, zejména pokud by to znamenalo omezení výdajů na marketing, či vývoj nových produktů. Neměly by se ani snažit o snížení volatility diverzifikací portfolia svých aktivit. Data neposkytují důkaz, že diverzifikované firmy mají hladší průběh ziskovosti. A investoři navíc za méně volatilní zisky neplatí vyšší ceny. Data navíc ukazují, že vyhlazené zisky jsou vlastně mýtem – téměř žádná firma jich nedosahuje.
(Zdroj: McKinsey)