Třeba Larry Summers se domnívá, že objem peněz v ekonomice, respektive peněžní agregát M2, ztratil nějakou větší vypovídací schopnost ohledně inflačních tlaků. Oproti tomu třeba Jeremy Siegel o M2 občas mluví a názory na význam „objemu peněz“ se tedy liší i mezi akademiky. Dnes se na téma podíváme spolu s finančními podmínkami. Ty jsou taky zajímavou proměnnou – zatímco se o nich v médiích moc nemluví, mohou mít daleko větší význam, než sazby. Které jsou probírány nahoru dolů.
Finanční podmínky: Začněme právě u finančních podmínek, jejich vývoj s vlivem a bez vlivu akciového trhu ukazuje následující graf od . FP byly výrazně uvolněny ke konci minulého roku. Od té doby se v celku drží na relaxovaných úrovních, poslední nástup k určitému utahování (ale asi ne utažení) nakonec zase eliminovaly hlavně akcie (viz porovnání mezi oběma křivkami):
Zdroj: X
Finanční podmínky mají podle některých studií větší vliv než sazby a docela by to dávalo smysl. FP jsou totiž tím, co sazby centrální banky spolu s řadou dalších faktorů „převádí“ na konkrétní cenu peněz a kapitálu pro konečné uživatele. Tedy spotřebitele a společnosti. Nejde sice o úplně plošný ukazatel, ale něco říká a nyní FP ekonomiku určitě nebrzdí. Spíše naopak.
Pokud by tak bylo nyní namístě monetární uvolnění, dělaly by trhy práci za Fed. Pokud by s ohledem na inflaci bylo namístě spíše utahování, dělají trhy práci proti Fedu. Pokud si pak uvědomíme, že probíhá mohutný investiční boom v oblasti AI, dá se říci, že ta si stále dláždí kapitálovou cestu sama sobě. Zvedá totiž ceny akcií a celkový optimismus, který se projevuje i ve FP. A tím ulehčuje financování investic do AI. Točí se tedy taková sebeposilující spirála, což není v ekonomice a na trzích ojedinělý jev.
M2: Peněžní agregát M2 v USA v principu zahrnuje hotovost a krátkodobé peněžní účty a fondy. Jak jsem uvedl, třeba Larry Summers přestal klást na tento agregát nějaký větší důraz. Důvodem je určitá změna monetárního režimu (o které se v médiích téměř nemluví) – Fed od roku 2008 vyplácí úroky na rezervy držené u něj bankami. Podle lidí uvažujících podobně jako pan Summers to natolik ovlivňuje tvorbu peněz na úrovni M2 a jejich působení v ekonomice, že nemá cenu M2 nějak pozorněji sledovat. Pokud bychom k tomu netíhli a stejně se na M2 podívali, ukáže se následující:
Zdroj: X
Interpretovat se obrázek dá různě, já bych tíhnul k následujícímu: Od roku 2021 začala nabídka peněz prudce klesat, pak dokonce šla do záporu. Jenže předtím vystřelila nahoru, když Fed ve snaze stabilizovat systém nabídku M2 prudce zvýšil. Následná snaha o ochlazování tažená vývojem ne tak rychle přechodné inflace přitom neposunula celkový vývoj zpátky na předchozí trend. Na něm by nyní byla nabídka peněz podle grafu zhruba někde u 20 biliony dolarů. V reálu jsme ale na cca 23 bilionech dolarů. Že by ty 2 – 3 biliony dolarů (dané spíše skokem v úrovních, ne ve sklonu křivky) nehrály žádnou větší roli?