Jak jsme v minulém článku konstatovali, sjednání propadné zástavy je od počátku neplatné. Nelze tedy uspokojit pohledávku zástavního věřitele tím, že mu připadne zástava do vlastnictví. Stejně pohoří i věřitel, který by chtěl uzavřít kupní smlouvu s představou, že na něj vlastnictví dlužníka k zástavě přejde.
Jednu variantu ale jinak přísný Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích věřitelům nabízí. Na první pohled ovšem vypadá velmi krkolomně. Bude „stačit“, když si věřitel s dlužníkem sjedná kupní smlouvu „ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky, započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku“. Přeložme to nyní do srozumitelnějšího jazyka.
Převod je jen podmíněný
Podstata spočívá v tom, že dlužník podmíněně převede vlastnické právo na věřitele, a je-li následně dluh splněn, účinky převodu odpadají. Strany uzavírají smlouvu s úmyslem, aby nešlo o převod vlastnického práva trvalý, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele. Smyslem je především motivovat dlužníka na řádném a včasném splnění jeho závazku. Jak se ale tím pádem zajišťovací převod práva liší od propadné zástavy?
Zatímco u propadné zástavy jde v zásadě o odkládací podmínku (zástava připadne do vlastnictví věřitele, není-li dluh ve stanovené lhůtě uhrazen), v případě zajišťovacího převodu práva jde o pravý opak neboli podmínku rozvazovací (zástava se vrátí do vlastnictví dlužníka, pokud v dané době svůj závazek splní).
Jeden z podstatných rozdílů mezi (platnou) smlouvou o zajišťovacím převodu práva a (neplatným) ujednáním o propadné zástavě spočívá také v okamžiku, kdy dochází k převodu práva. U zajišťovacího převodu se nositelem práva stává podmíněně věřitel a splnění závazku dlužníkem má za následek obnovení jeho práva. U propadné zástavy zůstává vlastnické právo i po uzavření smlouvy dlužníkovi a okamžikem, kdy má bez dalšího dojít k jeho převodu na věřitele, je prodlení dlužníka se splněním závazku.
Osud po splatnosti
Odpověď na otázku, co se stane se zajišťovacím převodem práva, pokud dlužník dluh řádně a včas neuhradí, nám zákon nedává. A zde nastávají potíže. Zdánlivě volné ruce nad osudem „dočasně“ převedeného práva svazuje judikatura víc, než byste čekali. Soudní praxe je striktní hlavně co do určitosti obsahu závazku.
Strany si hlavně musí předem sjednat, jak se v situaci, kdy dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, přesně vypořádají. Jinak bude jejich dohoda absolutně neplatná. Stejného osudu se dočkají i tehdy, když soud dojde k závěru, že smlouva zdánlivě obsahující zajišťovací převod práva de facto jen kamufluje propadnou zástavu. To by bylo třeba tehdy, pokud by smlouva vedle rozvazovací podmínky obsahovala i ujednání, že prodlením dlužníka zajištěná pohledávka automaticky zaniká a věřitel se bez dalšího stane trvalým vlastníkem převedeného majetku. Na tom je patrné, že hranice mezi propadnou zástavou a zajišťovacím převodem práva může být nejasná a bude záležet na posouzení každé smlouvy zvlášť.
Suma sumárum: Soudy nabytí vlastnického práva k předmětu zajištění umožňují, ale dosáhnout toho v praxi není žádná legrace. Věřitelé mají jen jednu jistotu, ale zato více než stoprocentní – půjde o chůzi po tenkém ledě.