Méně než měsíc zbývá do chvíle, kdy má Evropská komise představit svůj plán reformy bankovního dohledu v Evropě. Otázkou zůstává, zda se bude týkat jen (významných) bank eurozóny, nebo zasáhne všechny v Evropě. Tento první krok, k němuž má dojít již na začátku příštího roku, přitom ukáže směr celému dalšímu procesu přislíbeného vytvoření evropské bankovní unie, která by měla zamezit příchodu dalších krizí.
Přípravné dokumenty uniklé z Bruselu do světových médií ukazují dvě na hony vzdálené možnosti změny nastavení regulace bank v Evropě. Hraje se ve své podstatě o důvod pro další existenci či zrušení národních centrálních bank v rámci zemí eurozóny, proto lze očekávat ještě líté diskuse.
První z plánů počítá s tím, že by Evropská centrální banka měla získat sadu silných pravomocí pro dohled nad všemi bankami působícími v eurozóně a část pravomocí (například ochrana zákazníků) dále zůstane národním regulátorům. ECB by měla zakročit jen v případě, kdy objeví nebezpečná rizika. Každodenní dozor nad bankami by v tomto „light“ případě zůstal nadále v rukou centrálních bank zemí platících eurem.
Druhý přístup je o mnoho rasantnější a dotknul by se i České republiky a centrální banky. Dával by totiž ECB možnost zasahovat v případě klíčových rozhodnutí u jakékoliv banky v rámci Evropské unie, tedy i u těch českých. ECB by se tak stala všemocným vládcem v rámci bankovního sektoru v Evropě.
Dozor jen v rámci eurozóny či EU-27?
První přístup má zatím podle kusých zákulisních informací v Bruselu navrch, ačkoliv znamená spíše kompromisně slabou změnu současného nastavení regulace, kterému poslední krize v Evropě vystavila nelichotivé vysvědčení. Hlasitým zastáncem druhého opravdu celoevropského přístupu je Nizozemsko. To by totiž rádo docílilo sdílení nákladů záchrany bank v rámci všech 27 zemí Evropské unie. Proti jsou potom logicky Velká Británie a Česká republika, které s ohledem na obavy z dopadu další integrace v březnu jako jediné dvě země EU nepodepsaly ani dohodu o fiskální odpovědnosti.
"Jakékoliv oslabení národního regulátora bychom viděli jako velmi komplikovanou věc. Navíc některé ty kroky, které tam jsou navrhovány, mohou vést k narušení jednotného trhu v oblasti finančních služeb, což by byl velký krok zpět, a mimochodem krok, který brzdí ekonomický růst. (...). Prostě je tam celá řada problematických míst a vláda se shodla na tom, že nemáme na tyto věci kývat," uvedl v červnu premiér Petr Nečas.
Také guvernér Singer se před několika týdny varoval před vznikajícími základy nové evropské regulace bankovního sektoru. Některé návrhy z Evropské unie z posledních týdnů mohou znamenat "zásadní rizika" pro finanční stabilitu České republiky, varoval guvernér České národní banky Miroslav Singer na konci června a doporučil Evropě především vydat se cestou „řízeného oddlužení“.
Koho regulovat centrálně?
Také první z výše popsaných přístupů počítající pouze s regulací bank v rámci eurozóny má ale své odpůrce. Německý deník Handelsblatt dnes s odvoláním na informace z Evropské komise uvedl, že by ECB měla od roku 2013 dohlížet na všechny banky v eurozóně, včetně družstevních záložen a spořitelen. S tímto rozšířením kontroly na všechny bankovní ústavy ale nesouhlasí Berlín.
"Plány na bankovní dozor pro systémově relevantní banky jsou na evropské úrovni na programu jednání," potvrdila Handlesblattu německá ministryně spravedlnosti Sabine Leutheusserová-Schnarrenbergerová. "U spořitelen a družstevních záložen, které se těší velké důvěře a velmi dobře prošly krizí, není ale potřeba dodatečná kontrola," uvedla ministryně. Plán EK odmítá také Německý svaz záložen a berlínské ministerstvo financí zdůraznilo zejména to, že kontrola všech 6000 bank v eurozóně je nerealistická.
"I spořitelny a záložny jsou velkými hráči na finančních trzích," namítá naopak europoslanec Sven Giegold, podle něhož tyto ústavy chtěly využívat výhod velkých bank například při jištění vkladů. "Pak s nimi není možné z pohledu dozorového práva nakládat jako s malými bankami," dodal zákonodárce za Zelené.
Otázkou zůstává i šíře dozoru v rámci bank eurozóny. Německá kancléřka Angela Merkelová na posledním summitu Evropské unie na konci června signalizovala, že by chtěla podřídit dozoru ECB jen 25 největších bank v eurozóně. Dohled nad všemi bankami podporuje naopak francouzský prezident François Hollande a Brusel, který byl přípravou reformy pověřen červnovým summitem, se přidal na jeho stranu.
Jasná podle dnešního Handelsblattu ještě není ani klíčová úloha ECB. Komise by totiž podle zdrojů listu nejvyšší pravomoc nejraději svěřila loni založenému Evropskému bankovnímu úřadu (EBA). Ten však prý ztratil důvěru vlád a bank kvůli chybám při zátěžových testech finančních ústavů. Proto se zrodila myšlenka pověřit dozorem ECB, které ale kritici vyčítají možné ohrožení nezávislosti centrální banky eurozóny.
Rozhodnou příští dny
Při pohledu na výše popsaný plný koš jablek sváru, jenž se budou politici a regulátoři v následujících dnech snažit vyprázdnit, je zřejmé, že to, který z politických táborů a názorových proudů nakonec v boji o bankovní dohled zvítězí, bude zcela jasné teprve až 11. září, kdy má Evropská Komise zveřejnit svůj návrh zákona o bankovním dozoru. Merkelová, Cameron, Hollande i další špičky evropské politiky čekají ještě perné chvilky při hledání kompromisů k prohloubení vágně nastíněného plánu další evropské integrace.
Navrhované vytvoření nadnárodního bankovního dohledu by vyřešilo problémy plynoucí z původně uvažovaného vytvoření celé řády národních záchranných fondů, které by následně spolupracovaly na řešení problémů krachujících evropský bank. Existence jediného úřadu zodpovědného za celoevropský dohled nad bankami by totiž umožnila vytvoření pouze jednoho záchranného bankovního fondu pro celou EU.
Pokud si má EU vzít lekci ze současné dluhové krize, pak musí učinit „opravdu velký krok“ směrem k hlubší integraci, uvedl již v červnu šéf Komise José Barroso v rozhovoru pro Financial Times. Dva měsíce staré návrhy EK, které obsahují například vznik celoevropského garančního fondu vkladů nebo vytvoření zvláštního záchranného fondu ze zdanění vkladů banky, by podle šéfa EK mohly být schváleny už příští rok, protože kvůli změnám nebude třeba měnit stávající smlouvy EU.
(Zdroj: Bloomberg, Handlesblatt, WSJ, Financial Times, ČTK, BusinessWeek)