Evropská komise dnes po dlouhých diskusích a kuloárních spekulacích oficiálně představila novou strategii, kterou se chce v budoucnu vyrovnávat s krachy bank. Věřitelé bank by už neměli být až těmi posledními, kteří na problémy bank doplatí. Zatímco dosud banky v případě nedostatku kapitálu vždy natáhly ruku směrem k národním vládám a spolehly se na tzv. „bail-out“ z peněz daňový poplatníků, nová regulace donutí vtáhnout do ztrát i věřitele bank – odsud „bail-in“. Návrh Komise ale připouští i možnost, že na banky bude uvalena určitá forma nucené správa a ztráty mohou zasáhnout i akcionáře. Pro banky bude navrhovaná regulace znamenat také nutnost platit novou daň ze svých vkladů, z nichž vzniknou národní záchranné fondy, které budou moci koordinovaně zasahovat v případě problémů.
„Dnešní návrh je zásadním krokem směrem k bankovní unii v rámci EU a učiní bankovní sektor zodpovědnějším,“ prohlásil dnes prezident Evropské komise José Manuel Barroso. Dodal, že tato regulace pomůže do budoucna uchránit daňové poplatníky i celé ekonomiky před jakýmikoliv dalšími bankroty bank.
Regulátoři by podle dnes představeného návrhu EK měli dostat větší pravomoci v případě problémů bank. Evropský plán pro reformu legislativních základů bankovního sektoru směřující k pevnějšímu zakotvení důvěry trhů v bankovní sektor jim má kupříkladu umožnit převzít kontrolu nad bankou, která se ocitne v potížích. Dosazený management by potom měl mít možnost přenést ztrátu banky na držitele jejích dluhopisů nebo v menší míře skrze vynucenou výměnu části dluhu za akcie na její podílníky. Regulátoři by měli moct v rámci procesu „bail-in“ vtáhnout do ztrát i držitele nezajištěných dluhopisů a derivátů bank poté, co dojde k odmazání kapitálu a podřízeného dluhu bank. Smazáním části dluhu by se vylepšila pozice banky, a stát by ji nemusel sanovat z prostředků získaných od daňových poplatníků.
Významné světové banky jako varovaly, že by realizace tohoto plánu mohla bankám uškodit skrze dražší financování. Věřitelé totiž podle nich budou chtít nově vzniklé riziko kompenzovat. To připouští i Evropská komise, která ve své prognóze očekává nárůst nákladů na financování bank napříč Evropou o 5 až 15 bazických bodů.
Státem vynucené zapojení věřitelů a případně i akcionářů do krytí ztrát bankovních domů by však podle návrhu Evropské komise nemělo být uvedeno v platnost před rokem 2018, aby se banky mohly na tuto eventualitu připravit. To opět vyvolává hlasy o příliš dalekosáhlých plánech evropských politiků ve chvíli, kdy je potřeba okamžitých zásahů. „Návrh zákona přichází trochu pozdě, stejně jako všechny akce politiků v dosavadním průběhu krize,“ zhodnotil poslední iniciativu Richard Portes, profesor ekonomie na London Business School. Dodal, že Evropská unie má podle něho velmi málo času na to, aby zastavila run na banky a následný rozpad měnové unie.
Evropská komise dnes také navrhla, aby v rámci Evropské unie došlo k vytvoření zvláštních národních záchranných fondů, do kterých by banky každoročně odváděly alespoň procento ze svých vkladů, a to po dobu deseti let. Vznikl by tak jakýsi permanentní „řešící fond“ (Resolution Fund) připravený poskytnout záruky či finanční pomoc bankám v krizi. Regulátoři by díky tomuto okamžitému zásahu měli získat více času pro řešení situace a mohly by se tak také omezit ztráty bank v důsledku nedůvěry trhů. Ani tato část regulace však podle posledních informací agentury Reuters zřejmě nevejde v platnost před rokem 2015.
Důvodem, proč nevznikne pouze jeden záchranný bankovní fond pro celou EU je absence společného bankovního dozoru v Evropě. V rámci nového evropského trendu užší ekonomické integrace by ale národní fondy byly nuceny spolupracovat – vlády by si měly půjčovat na záchranu bank, které působí i na jejich území. Návrh počítá také s tím, že by nový "řešící fond" po svém vzniku kvůli větší efektivitě splynul s fondem garantujícím vklady evropských bank.
Ekonomičtí komentátoři ale namítají, že návrh propojených národních záchranných fondů pro banky pravděpodobně nebude všude pozitivně přijat. „Toto společné půjčování dostane pravděpodobně palec dolů od Německa a dalších zemí s ratingem „AAA“,“ uvedl pro Bloomberg Jesper Berg, senior vice president významné dánské banky Nykredit. Tyto státy podle něho nebudou chtít bankovní riziko zaštiťovat svým mezinárodním kreditem.
Nový systém navrhované regulace by měl fungovat v několika stupních. V první fázi by si banka měla udělat plán prevence rizik. Pokud by se dostala do potíží, pak by ji mohly úřady donutit, aby ho začala uplatňovat. S tím by souvisela restrukturalizace dluhu, výměna vedení i další kroky. V poslední fázi by se v případě, že půjde o banku, která by nebyla solventní, mohla použít sada různých nástrojů k řešení situace. Jde třeba o prodej aktivit i bez souhlasu akcionářů či převedení banky či části jejích aktiv na nějakou veřejnou instituci. Ta by ji pak prodala teprve tehdy, až to podmínky na trhu umožní, a maximalizovala tak zisk z transakce.
Návrhy, o nichž nyní budou jednat země unie a europoslanci, otevírají prostor k bankovní unii. České ministerstvo financí upozornilo, že návrh může být ze strany členských států i Evropského parlamentu výrazně modifikován, proto je předčasné diskutovat o jednotlivých konkrétních ustanoveních. Ministerstvo financí považuje připravovaný návrh z hlediska jeho obsahu a potenciálního dopadu za komplexní.
Mezinárodní měnový fond odhadl s krizí spojené ztráty evropských bank mezi roky 2007 a 2010 asi na jeden bilion eur, tedy osmi procent hrubého domácího produktu EU. Mezi říjnem 2008 a říjnem 2011 Komise schválila státní pomoc pro finanční instituce ve výši 4,5 bilionu eur.
"Finanční krize stále daňové poplatníky hodně peněz... Veřejné orgány musíme vybavit tak, aby mohly v případě další bankovní krize přiměřeně konat. V opačném případě to budou opět občané, kteří budou muset zaplatit účet, a zachráněné banky budou fungovat jako předtím, neboť budou vědět, že se jim pomoc opět poskytne," řekl eurokomisař pro vnitřní trh Michel Barnier zodpovědný za novou regulaci.
"Není to dobrý nápad. Pokud si úřady v EU (nebo v eurozóně) zvolí tuto cestu, jen tím přilijí oleje do plamenů krize," napsal bývalý viceguvernér polské centrální banky Krzysztof Rybiński v dnešním vydání The Financial Times. Svou kritiku opírá se o tři hlavní argumenty: „Za prvé, Německo nebylo ochotné garantovat závazky za veřejný dluh v eurozóně, které ve většině zemí činí 80 až 120 procent hrubého domácího produktu. Proč by tedy mělo přijmout garanci za mnohem větší částky? Za druhé, jak si můžeme být jisti, že když vytvoříme jeden obrovský plán na pojištění a dohled, nenastartujeme tím pomalý útok na banky v celé EU? Za třetí, v mnoha zemích teď máme problém insolvence států a bank, nikoliv problém likvidity. Problém insolvence není možné řešit tím, že poskytneme větší kolaterál. Trhy už stejně vědí, že kvalitního kolaterálu v eurozóně máme nedostatek."
(Zdroj: EK, Bloomberg, Irish Times, Reuters, WSJ, FT)