Regulátor Evropské unie se vkládá do budoucnosti Euribor, určující sazby pro biliony eur zápůjčních produktů, zasažené skandály s manipulativním stanovováním. Vydal stanovisko, podle kterého by počet do Euribor vstupujících splatností měl být zúžen nejvýše na sedm z dosavadních 15, v zájmu snížení prostoru pro manipulaci a zpřehlednění sazby. Již v polovině tohoto týdne mluvčí eurokomisaře Michela Barniera prohlásil, že do budoucna zvažuje EK stanovit velkým bankám účast na tvorbě sazeb jako povinnou.
V letošním roce ze systému stanovování sazeb Euribor odešly z velké části Rabobank (z kotací pro japonský jen, kanadský dolar, švýcarský frank či dánskou a švédskou korunu, naopak zůstává na EUR, USD a GBP), zcela pak Raiffeisen. Loni například , Bayerische Landesbank či Dekabank. Nad svou další účastí v systému s původně zhruba 40 přispěvatelů váhá také skupina Group. Banka chce zatím vyčkat, jak budou vypadat konečné podmínky ze strany regulátorů a požadavky na jednotlivé kontributory a teprve podle nich se rozhodnout, zda v systému zůstane zcela či omezeně, nebo z něj odejde.
Regulátor EU vyrozuměl Evropskou bankovní asociaci EBA, která skrze Euribor EBF na systém stanovování sazeb dohlíží, že by měly skončit nejméně kotace pro třítýdenní splatnost, spolu s dvou-, tří-, pěti-, sedmi-, deseti- a jedenáctiměsíční splatností. Zdůraznila, že „to jako minimum“. EBF by dále dle regulátorů měla provést řádný audit svého řízení a výsledky zveřejnit, uvedly ESMA a EBA.
EBA požádala národní regulátory, aby ti dohodli s jednotlivými bankami vznik jejich interních pravidel pro stanovování Euribor sazeb. „Kroky jsou nezbytné k zajištění, že Euribor bude průhlednou a oznávanou sazbou pro finanční transakce,“ uvedla mluvčí EBA Andrea Enria.
Narůstá počet ekonomů a měnových stratégů, kteří hovoří o možném konci systému Euribor v důsledku finanční krize 2008, následné nedůvěry na mezibankovním trhu, která se projevila jeho zmrazením a následným vyřešením ze strany Evropské centrální banky tak, že jej de facto nahradila a sama bankám levnou likviditu doplnila. To dále snížilo potřebu bank na mezibankovní trh vstupovat a tedy i stanovovat pro něj sazby a na druhé straně logicky také snížilo jejich schopnost tak vůbec činit fundovaně. Proti benefitům navíc hovoří rostoucí riziko pokut, ztráty dobré pověsti a nákladů spojených se zásahy regulátora. Účast v systému se pro banky stala skutečně horkým bramborem po rozvinutí skandálu s ovlivňováním sazeb a sérii regulatorních a soudních sporů, mimosoudních dohod a uvalování pokut (namátkou 1,5 mld. USD pro ve Spojených státech, 290 mil. GBP pro v USA a Velké Británii).
Objem overnight mezibankovních půjček klesl k úrovni kolem 15 až 17 miliard eur z objemu 25 miliard eur, který byl obvyklý v loňském roce a objemu 33 miliard eur, průměrného v roce 2011. Z koláče ukrojila Evropská centrální banka svých vstupem na trh. „ECB zcela jistě nahradila část trhu. Je to vidět zejména na mnoha středně velkých bankách, které nyní nejsou aktivní či jsou aktivní mnohem méně, než by bylo potřeba. A ty pak nejsou v silné pozici indikovat, kde by nabídky měly být,“ shrnuje Simon Adams z CreditSights v Londýně. To doznala ve svém zdůvodnění i Rabobank: „Změny na finančních trzích vedly k zásadnímu propadu půjčování mezi bankami. To učinilo kalkulaci sazeb prakticky nemožnou.“
(Zdroj: EBA, EK, Bloomberg, WSJ, Erste)