Pět let po záchraně jedné z největších světových bank britská vláda stále neví, co si s ní počít. Názorně tak vychází najevo, že bankovní sektor, který v ekonomice ostrovního království hraje důležitou roli, se od vypuknutí finanční krize ještě nevzpamatoval.
Do (RBS) bylo na podzim roku 2008 napumpováno 45 mld. GBP (kolem 70 mld. USD). Stát v ústavu dodnes vlastní 81% podíl, přičemž návrat do soukromých rukou je podle vládních představitelů v blízké budoucnosti nepravděpodobný. Ministerstvo financí pod tlakem centrální banky vypracovává návrh na rozdělení . Část by měla zůstat plně znárodněná (například severoirská Ulster Bank) a zbytek by se pod dohledem nových akcionářů dál věnoval úvěrování firem a domácností.
Osud banky je zatím velmi nejistý. Separace jejích aktiv by mohla být příliš složitá a riziková na to, aby se vyplatila. Jelikož se ale do dvou let budou v Británii konat všeobecné volby, koaliční kabinet se snaží něco rozhodného podniknout. Debata o ozdravení bankovního systému se mezitím stala politickým tématem, k němuž se krom vládních a opozičních stran a centrální banky vyjádřil i arcibiskup z Canterbury.
Po vypuknutí krize britská vláda zareagovala kapitálovými injekcemi a faktickým zestátněním a také Banking Group. Podíly získala i v menších bankách. Mnohé se dosud na vlastní nohy nedokázaly postavit. Podle analytiků zdlouhavý proces restrukturalizace největších finančních ústavů poškozuje britskou ekonomiku, která lavíruje na hranici recese.
Minulý týden se do potíží dostala skupina Co-operative. Její výkonný ředitel rezignoval a na trhu se rozšířily obavy, že rostoucí ztráty z nesplácených hypoték banku potopí a donutí požádat o státní pomoc. Ještě před nedávnem přitom vládní představitelé i lidé z byznysu banku Co-operative označovali za mrštného hráče s velkým potenciálem.
„Britská vláda nedokázala bankám poskytnout dostatek kapitálu a nebyla dost důrazná při tlaku na restrukturalizaci,“ tvrdí Adam Posen, který do loňského roku seděl v měnové radě Bank of England. Podobnou chybu podle něj udělaly další evropské státy, což se podepisuje na celkovém hospodářském klimatu na kontinentu. Zesláblé banky s úvěry šetří a podnikům se nedostávají potřebné prostředky. Problémy mají finanční sektory Španělska, Itálie, Irska, Kypru a nejnověji i Slovinska.
Britští představitelé z tábora vládnoucích konzervativců i opozičních labouristů, kteří byli u moci do roku 2010, připouští, že mohli být na manažery bank tvrdší. Podotýkají však, že vzhledem k významu finančního sektoru pro britskou ekonomiku se zvládnutí krize stalo extrémně tvrdýmv oříškem. Samotná měla v roce 2007 v rozvaze aktiva v hodnotě 1,9 bilionu GBP. Britský HDP tehdy činil 1,4 bilionu GBP.
Regulátoři teď trvají na tom, aby banky posílily kapitálový polštář a změnily obchodní model. Podle odhadů centrální banky musí sektor získat 25 mld. GBP nového kapitálu. Konkrétní údaje o tom, kdo si má opatřit kolik, ale zveřejněny nebyly. Zdroje deníku Wall Street Journal tvrdí, že dodatečný kapitál bude potřebovat i .
, v níž má britský stát 39% podíl, se pomalu zotavuje. Akcie banky se přiblížily průměrné ceně zaplacené státem v roce 2009 při záchranné operaci. Podle vysoce postavených manažerů by ministerstvo financí mohlo do konce roku začít s redukcí svého balíku v .
, které se po sérii ztrátových kvartálů v 1Q13 podařilo vytvořit čistý zisk, je na tom hůř. Její akcie se obchodují výrazně pod nákupní cenou z roku 2008, kterou zaplatil stát. Ministerstvo financí se po nákupu rozhodlo uplatnit pasivní přístup a neplést se bankám do formování strategie. Zatímco americká vláda dotlačila své finanční obry typu či k restrukturalizaci, britský útvar zřízený speciálně pro správu státních podílů v bankách do jejich hospodaření prakticky nemluvil. Pokud by nyní stát podíl v začal prodávat, nesli by miliardové ztráty z transakce daňoví poplatníci.
(Zdroje: WSJ, Bloomberg, Reuters)