Je třeba změnit ECB. Vzorem by měl být americký Fed

Monetární unie byla vždy velkou sázkou s nejistým výsledkem. ECB funguje v rámci rozsáhlé ekonomiky, která není jednotným státem; evropské instituce mají vládní funkce, ale nereprezentují žádnou vládu. Pokud má dojít k nápravě všech fundamentálních pochybení, je třeba hlubokých změn v celém systému. Jejich centrálním bodem by měly být reformy týkající se centrálních bank v eurozóně.

Společná monetární politika musí být formulována nad rámcem zájmů jednotlivých zemí měnové unie. Nyní ale do politiky ECB významným způsobem promlouvají jednotlivé národní centrální banky. Monetární politika v eurozóně tak kvůli tomuto mechanismu dostává i politický rozměr namísto toho, aby byla neutrální. Logickým řešením je posunout současný systém směrem k tomu, jak je systém nastaven v USA. Tam pod regionální Federální rezervní banky spadají rozsáhlé regiony, které jdou daleko za hranice jednotlivých států a někdy je dokonce rozdělují. Mezi těmito regiony vznikají problémy na úrovni platební bilance i konkurenceschopnosti, jednotlivé banky ale nečelí politickému tlaku jednotlivých států. Zrovna tak nemají co do činění s financemi jednotlivých států a podpora státních financí ze strany některé z regionálních bank je nemyslitelná. Rozdělení Spojených států podle pravomocí jednotlivých rezervních bank ukazuje první obrázek:



Druhý obrázek ukazuje, jak by mohlo vypadat podobné rozdělení eurozóny:



V naznačeném systému by získaly menší země, protože by se snížila hegemonie velkých členských zemí. Došlo by ke snížení politických tlaků, tudíž by se zlepšila efektivita fungování monetární unie. Úvěry od centrálních bank by byly alokovány na základě tržního přístupu, podmínky refinancování by odrážely důvěryhodnost jednotlivých vlád. To by je nutilo k zodpovědnému přístupu k financím. Programy záchrany jednotlivých zemí, jakým byl například LTRO, by se staly věcí minulosti. Bez kredibilní snahy o snížení politického vlivu na centrální banky není pravděpodobné, že euro bude v následujících letech schopné vydržet další makroekonomické šoky.

Autorem je Michael Burda z Humboldt University.

(Zdroj: VOX)