ESLP v rozhodnutí týkajícím se společnosti DELTA PEKÁRNY a.s. potvrdil názor, že místní šetření (tzv. dawn raids – doslova „přepadení za úsvitu“) prováděná Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) u společností podle zákona o ochraně hospodářské soutěže jsou v rozporu s právem na respektování soukromého života a obydlí zakotveným v čl. 8 Úmluvy základních práv a svobod.
ESLP konkrétně posuzoval down raid, který ÚOHS provedl v obchodních prostorách společnosti Delta pekárny, a to na základě pouhého oznámení o zahájení správního řízení. V něm byl předmět řízení vymezen jen velmi obecně, oznámení nebylo odůvodněno ani podloženo jakýmikoli informacemi či zjištěními, která by provedení prohlídky ospravedlňovala, ani v něm nebyl nijak vymezen předpokládaný rozsah prohlídky. Toto oznámení přitom nebylo ani rozhodnutím, které by bylo možné alespoň následně soudně přezkoumat.
ESLP ve svém rozhodnutí v prvé řadě zopakoval již dříve judikovanou skutečnost, že se čl. 8 Úmluvy nevztahuje pouze na fyzické osoby a jejich obydlí, ale že zahrnuje též právo právnických osob na respektování jejich sídla, poboček či provozoven. I zásahy do těchto prostor lze tedy činit jen tehdy, jsou-li prováděny v souladu se zákonem, sledují-li legitimní cíl a jsou-li pro dosažení tohoto legitimního cíle v demokratické společnosti nezbytné (všechny tři podmínky přitom musejí být splněny najednou). Pro naplnění posledně jmenované podmínky je podle ESLP třeba, aby měly osoby, jejichž prostory mají být předmětem místního šetření, adekvátní a dostatečné záruky proti zneužití pravomocí poskytnutých státním orgánům, a to nejlépe v podobě předchozího přivolení soudu. Soud by měl v rámci povolovacího procesu zejména zajistit, aby bylo provedení prohlídky podloženo důvodným podezřením vůči dotčené osobě a aby byla prohlídka vykonána pouze v nezbytném, předem stanoveném rozsahu. (Jinak řečeno, nemělo by docházet k tomu, že úředníci ÚOHS půjdou do sídla určité společnosti jen tak, „naslepo“, s tím, že třeba naleznou nějaké důkazy o případné protiprávní činnosti dané společnosti; tento postup je známý jako tzv. fishing expeditions).
Ačkoliv vláda České republiky v řízení před ESLP argumentovala, že český právní řád údajně poskytuje právnickým osobám, u nichž může ÚOHS provádět místní šetření, dostatečné záruky v podobě následného soudního přezkumu rozhodnutí vydaných ÚOHS ve správním řízení, v jehož rámci byla prohlídka provedena, dal ESLP za pravdu společnosti Delta Pekárny. Ta poukazovala na skutečnost, že v řízení o správní žalobě, kterou proti rozhodnutí ÚOHS podala, nebyla a ani nemohla být regulérnost samotné prohlídky a způsob, jakým proběhla, zkoumána, protože uvedené skutečnosti vůbec nebyly předmětem řízení.
Malé záruky proti zneužití pravomocí
Po posouzení relevantní české právní úpravy ESLP vyslovil, že vzhledem k chybějícímu předchozímu soudnímu povolení, jakož i k absenci účinného následného soudního přezkumu a chybějící právní úpravy, která by řešila eventuální zničení dokumentů získaných v rámci šetření, které by bylo následně prohlášeno za nezákonné, nejsou záruky, které právnickým osobám poskytuje český právní řád (např. povinnost mlčenlivosti uložená pracovníkům Úřadu, právo zástupců společnosti účastnit se prohlídky apod.), dostatečné k tomu, aby bylo zamezeno případnému zneužití pravomocí, jež jsou Úřadu na ochranu hospodářské soutěže svěřeny. V takové situaci nelze považovat místní šetření provedená ÚOHS za nezbytná v demokratické společnosti a za přiměřená legitimnímu zájmu na ochraně hospodářské soutěže.
Rozsudek ESLP plně respektuje skutečnost, že i právnická osoba je tvořena osobami fyzickými, které ji řídí či v ní pracují, a jejichž soukromý život se velmi často prolíná s jejich životem pracovním. Až doposud však byla místní šetření prováděná ÚOHS vedena bez naprostého respektu k soukromí zaměstnanců či řídících pracovníků šetřených společností. S odvoláním na v demokratických státech až nestandardně široké pravomoci, které mu pro provádění místních šetření poskytoval zákon, se mohl ÚOHS domáhat přístupu do jakýchkoli prostor právnických osob, nahlížení do jejich listin a dokumentů a dokonce i do e-mailové pošty jejích zaměstnanců a řídících pracovníků, bez nutnosti zodpovídat se ze svého postupu jakékoli nezávislé třetí straně. Pokračování v této praxi by měl rozsudek ESLP zabránit.
Doufejme tedy, že Česká republika nyní v návaznosti na rozsudek ESLP konečně dostojí svým povinnostem, které jí plynou z Úmluvy základních práv a svobod, a že budou i v České republice napříště vyváženy pravomoci svěřené Úřadu, jakož i jiným státním orgánům, dostatečnými a účinnými zárukami proti jejich zneužití. Pro Českou republiku, jež byla ve sporu žalovanou stranou, je rozhodnutí ESLP závazné a mělo by být respektováno českými orgány i v dalších obdobných případech. Rozhodnutí má velký význam i pro ostatní evropské země, v jejichž národních právních řádech není povinnost předchozího souhlasu soudu s místním šetřením soutěžního orgánu či alespoň možnost následného účinného soudního přezkumu zákonnosti tohoto šetření zakotvena, neboť se může vztahovat i na ně.
Pozn.: Společnost DELTA PEKÁRNY, a.s., zastupoval v řízení před Evropským soudem pro lidská práva Pavel Dejl, partner Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o.