Energetika v České republice se nachází v době „klidu“ či spíše „neklidu před velkou bouří“. Krátí se totiž čas na přijetí zásadních rozhodnutí ohledně směřování energetiky v dalších desetiletích. I proto Svaz průmyslu a dopravy a dalších šestnáct signatářů otevřeným dopisem apeloval na Poslaneckou sněmovnu ČR a Senát s výzvou urychleně projednat balík zákonů v oblasti energetiky. Poslance a senátory společný dopis nabádal, aby byl energetický zákon a zákon o podporovaných zdrojích energie ve Sněmovně i Senátu především kvůli urychlení schvalovacích procesů projednáván jako jeden sněmovní respektive senátní tisk. Pokud se tak nestane, mohli bychom zapomenout na termín 1. července příštího roku, kdy by měly vstoupit v platnost. Navíc protahování projednávání by mohlo hodně zajímat Evropskou komisi.
Záležitostí v oblasti energetiky je však daleko více, týká se i Aktualizace Státní energetické koncepce (ASEK). Její podoba po letech diskusí byla projednána na prosincové tripartitě a tváří tvář obav z dalších časových odkladů byla v principu podpořena sociálními partnery. Český průmysl, a nejen on, už totiž více jak deset let čeká na rozhodnutí, kterým směrem se naše energetika vydá. To, co dlouho potřebujeme, je, aby vláda nastavila transparentní, předvídatelné a dlouhodobě stabilní podmínky pro investice do energetiky. Takže je jen dobře, že finální verze ASEK je konečně předložena ke schválení vládě, k němuž má dojít do konce roku.
Bohužel jsme se však nedočkali přijetí Surovinové politiky a novelizace horního práva, byť to vláda slibovala také do konce letošního roku. Dostala pokárání a odklad na příští čtvrtletí. Rozhodnutí samozřejmě není nikterak jednoduché, již několik předchozích kabinetů hledalo odpověď na to, čím a jak nahradit uhlí v našem energetickém mixu. Politici se tomu však nevyhnout a všichni očekáváme jasný postoj v surovinové politice státu a k následné komplexní novelizaci horního práva. Pokud by se u nás po roce 2025 nemělo, nedej bůh, dále těžit uhlí, je to čistě politické rozhodnutí. Nicméně jak zaměstnavatelé, tak i odborové organizace jsou zásadně pro pokračování těžby a pro prolomení limitů. Přinést by to mohlo pět tisíc nových pracovních míst.
Co také chceme vědět, je budoucnost jádra. Na základě tlaku průmyslu slíbila vláda do konce roku předložit koncept rozvoje jaderné energetiky v ČR. Je jasné, že energetici nutně potřebují vědět, jestli bude stát podporovat výrobu z jádra nebo nikoliv. Zatím vláda podporu jádru deklaruje a podporu k tomu má ze všech stran, snad mimo hrstky ekologických aktivistů.
Čas ale nečeká, spíše nás předhání. Příprava tendrů na výstavbu případných nových jaderných bloků a následná realizace budou trvat roky, k tomu potřebujeme i kvalifikované pracovníky, „jaderné inženýry“. Pokud budeme přešlapovat a neřekneme jasné ano výstavbě nových jaderných bloků nyní, budeme při omezené kapacitě obnovitelných zdrojů energie po vyčerpání zásob uhlí donuceni přejít na výrobu energie z plynu. Přirozeně, že za váháním je otázka finančních prostředků. Pojďme tedy hovořit i o nich a hledat řešení.
Jsou tu i další potíže v podobě nedochůdčete „jednotného povolovacího řízení“. Novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, vynucená Evropskou komisí, kterou nyní schvaluje Poslanecká sněmovna, je naprosto nedostatečná. Tvrdě proto usilujeme o zahájení okamžité revize komplexního systému stavebního práva, jehož výsledkem má být jednotné povolovací řízení. To by mělo především zrychlit a zefektivnit proces povolování staveb, zajistit právní stabilitu a stanovit závazné procesní lhůty i snížit související administrativu. Voláme po tom dlouho a na současný kompromis jsme kvůli Bruselu kývli se skřípěním zubů.
Co také řešíme a zejména průmyslové podniky se s tím nemohou srovnat, je jejich neúměrné zatížení kvůli poplatkům na podporu obnovitelných zdrojů (OZE). Změnu by mohl vyřešit nový tarifní model, kdy bude výše příspěvku na OZE vztažena na rezervovanou kapacitu na různých úrovních napětí. V tomto případě by příspěvek ze státního rozpočtu řešil dorovnání plateb malých spotřebitelů tak, aby nová úprava neznamenala zvýšení cen elektrické energie malým odběratelům, tedy domácnostem. Tento model je součástí novely energetického zákona, kterou by měla se zpožděním začít projednávat Poslanecká sněmovna ČR počátkem prosince.
A v neposlední řadě sledujeme dění v Bruselu, který přišel s Klimaticko-energetickým cílem EU do roku 2030. Jak jistě víte, Evropská rada rozhodla o závazném cíli snížení emisí skleníkových plynů o 40 procent, o zvýšení podílu výroby energie z obnovitelných zdrojů na evropské úrovni na nejméně 27 procent, a o (nezávazném) zvýšení energetické účinnosti rozhodla o 27 procent. My hodnotíme přijetí těchto cílů jako ambiciózní a nákladově náročné politické rozhodnutí, které bude znamenat další zátěž pro naši ekonomiku. Klíčový pro další vývoj bude pak klimatický summit v Paříži v příštím roce. Buď se největší celosvětoví znečišťovatelé ovzduší přidají, nebo bude celý koncept klimaticko-energetických cílů k ničemu.
Nejhorší by bylo přešlapování, oddalování, váhání, kličkování a matení. Nepřejeme si to ani v české politice, ani v té bruselské.