Jedno válečné rčení říká, že armády musí bojovat ve válkách, ve kterých mohou, ne v těch, ve kterých bojovat chtějí. Vůdci ze západních zemí by si toho měli být vědomi, i co se týče současného konfliktu s Ruskem. Kritika, které se dostalo Vladimíru Putinovi na posledním zasedání zemí G20 v Brisbane, jim mohla přinést morální zadostiučinění, pro zajištění míru na Ukrajině ale mnoho nedokázala. Gesta nenahradí konkrétní strategii nutnou pro vyřešení největší hrozby, které Evropa čelí po rozpadu Sovětského svazu.
Západ postupoval správně, když na Rusko uvalil sankce za to, že jednostranně změnilo hranice nezávislé země. Zabrání Krymu a intervence na východní Ukrajině vedly k obnovení anarchie v Evropě. Podobná agrese nemůže zůstat bez reakce. Sankce ale ruské chování nezměnily, možná je jejich efekt dokonce negativní. Popularita Putinovy vlády se zvýšila, zastánci tvrdé linie v Rusku posílili své pozice. Co dělat nyní? Je načase, aby Západ spolu s Ukrajinou Rusku nabídl dohodu. Sankce jsou důležitou pákou a je v zájmu samotné Ukrajiny, aby jí bylo použito na dosažení diplomatického řešení, kterého dosáhnout lze a ne na taková řešení, která si pouze přejeme. Prioritou by mělo být bezpečnostní a ekonomické zotavení Ukrajiny. Samo o sobě jde o náročný úkol a s nepřátelským Ruskem na hranicích je nesplnitelný. Rusko by se mohlo samo stáhnout, k tomu ovšem pravděpodobně nedojde. Západ není připraven na to, aby na Ukrajinu vyslal vlastní jednotky. Nebude jí dodávat ani těžkou vojenskou techniku. Navíc nepomáhá její ekonomice, která letos klesla přibližně o 7 %.
Před konfliktem tvořily čtvrtinu ukrajinských exportů vývozy do Ruska. Obchodní dohody s EU by tyto vazby neměly navždy přerušit. Západ by měl také reagovat na Putinův zájem o diskusi nad evropskou bezpečnostní architekturou. Musí mu být připomenuto, že princip kolektivní obrany zemí NATO je přesně tím, co říká. A platí to zejména o baltských zemích. Západ by ale neměl do NATO přijímat Ukrajinu. Bylo by nemoudré snažit se o přijetí země, která je vnitřně tak rozdělená jako Ukrajina.
Není žádná záruka, že Putin by s podobnými návrhy souhlasil, jeho cílem může být skutečné rozdělení Ukrajiny. Už v roce 1947 se George F. Kennan zabýval tím, jak omezit sovětské snahy o další expanzi. Tvrdil, že požadavky Západu musí být prosazovány tak, aby souhlasem s nimi neutrpěla sovětská prestiž. Ruský prezident nyní tvrdí, že na východní Ukrajině nejsou přítomny žádné ruské jednotky. Mělo by být tedy jednoduché zajistit jejich odchod i bez ztráty prestiže. Pokud Rusko spolupracovat nebude, nastane čas na opětovné nastudování Kennanových návrhů. Budeme zpět ve světě tenzí a snah o omezení vlivu protivníka.
Autorem je John Thornhill.
Zdroj: FT