Jakmile je zajištěný dluh splatný, může se zástavní věřitel ze zástavy uspokojit takovým způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, resp. zástavním dlužníkem, v písemné formě. Právní úprava tedy na prvním místě ve výčtu způsobů výkonu zástavního práva upřednostňuje písemnou dohodu stran na způsobu výkonu. To znamená, že je nově možné se dohodnout i na tzv. propadné zástavě, která byla dříve vyloučena. Vedle propadné zástavy je možné si představit i prodej z tzv. volné ruky, kde zástavní věřitel prodává zástavu napřímo třetí osobě, aniž by musel řešit nějaké procesní náležitosti. Samozřejmě se dalším možnostem meze nekladou. Z praxe lze okrajově zmínit možnost prodeje zástavy prostřednictvím veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku dle ustanovení občanského zákoníku. Prodej v dobrovolné dražbě je také možný.
Důležité je u těchto způsobů výkonu zástavního práva objektivně určit hodnotu prodávané zástavy, aby možnost uspokojení věřitele byla co největší. Lze doporučit určení hodnoty znalcem jmenovaným na základě zvoleného mechanismu ze seznamu znalců vedeného u příslušného soudu. Obdobně lze hodnotu zástavy určit jako aritmetický průměr hodnot vyplývajících ze dvou znaleckých posudků, přičemž po jednom z nich poskytne každá ze smluvních stran. Ve prospěch zástavního dlužníka je vhodné sjednat omezení pro prodání zástavy tzv. „pod cenou“ či sjednat pravidla pro opakované nabízení věci, případně kolika zájemcům musí být věc nabídnuta apod.
Staronové způsoby výkonu
Když strany nevyužijí zákonné možnosti sjednat si způsob výkonu zástavního práva, tak jim občanský zákoník předepisuje stejné řešení jako za účinnosti staré právní úpravy – soudní prodej zástavy a veřejnou dražbu.
Dražbou dobrovolnou se podle zákona o veřejných dražbách rozumí dražba prováděná na návrh vlastníka. Vlastníkem se rozumí mimo jiné také osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit. Tento fakt je podle doktríny velmi limitační s ohledem na to, že zástavního věřitele nelze dost dobře považovat za osobu oprávněnou se zástavou hospodařit. Na druhou stranu dražba nedobrovolná je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem. Tyto podmínky se jistě splnit dají, nicméně získání vykonatelného soudního rozhodnutí je časově náročný proces, který se ne zcela slučuje s požadavkem rychlé vykonatelnosti zástavního práva.
Soudní prodej zástavy je pro změnu upraven v občanském soudním řádu. V případě nemovitostí zákon předepisuje k jednotlivým krokům procesu lhůty od 15 do 30 dnů, resp. 3 měsíce v případě neúspěšné dražby. Soud je povinen jmenovat znalce k určení hodnoty věci a splnění dalších podmínek je nezbytné. Celý proces je časově a administrativně náročný. Lze konstatovat, že ani soudní prodej zástavy není ideálním nástrojem k efektivnímu uspokojení práv zástavních věřitelů. Je tedy patrné, že všechny ostatní varianty, než je písemná dohoda mezi zástavním věřitelem a dlužníkem nad způsobem výkonu zástavního práva, s sebou nesou více potenciálních komplikací.
Podmínky výkonu zástavního práva
Ze všeho nejdříve je nutné zahájení výkonu zástavního práva písemně oznámit zástavnímu dlužníkovi, případně jej nechat zapsat do veřejného seznamu či rejstříku zástav. Poté lze zástavu zpeněžit nejdříve až po uplynutí 30 dnů od takového oznámení. Během těchto 30 dnů se prakticky nic nebude dít, celý proces bude „stát“. Následně lze přistoupit ke smluvené formě výkonu. Může-li zástavní věřitel prodat zástavu, musí postupovat tak, aby dodržel své povinnosti, které mu vyplývají ze smlouvy či ze zákona. V opačném případě jeho postup může vést k povinnosti nahradit zástavnímu dlužníkovi škodu. Zejména je zástavní věřitel povinen postupovat při prodeji s odbornou péčí nejen ve svém zájmu, ale i v zájmu zástavního dlužníka, například musí zástavu prodat za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc běžně prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v dané době. Po výkonu zástavního práva a zpeněžení zástavy také musí zástavní věřitel zástavnímu dlužníkovi podat písemnou zprávu, ve které uvede skutečnosti o prodeji zástavy a nákladech s tím spojených. Na druhou stranu má zástavní věřitel ze zákona vůči zástavnímu dlužníku nárok na náhradu nutných nákladů vynaložených při výkonu zástavního práva a nárok na jeho součinnost.