Studie z roku 2014 publikovaná v Environmental Research Letters zjistila, že s půdou nyní obchoduje 126 zemí. Na straně kupujících jsou nejaktivnější Spojené státy, Čína, Německo, Velká Británie, Indie a Nizozemí. Obvykle se zaměřují na Jižní Ameriku, Afriku a Asii, a to zejména na země, jako je Brazílie, Etiopie, Filipíny, Súdán, Madagaskar či Tanzanie. Celá „obchodní“ mapa vypadá následovně (šedě jsou vyznačeni 100% „dovozci“, červeně naopak 100% „exportéři“ půdy, barvy mezi těmito extrémy ukazují různé kombinace nákupů a prodejů, velikost kruhu vyznačuje počet obchodních partnerů):
Autory zmíněné studie jsou Jonathan Seaquist, Emma Li Johnansson a Kimberly Nicholas. Ti tvrdí, že například Čína nakupuje půdu v 33 zemích, zatímco Etiopie prodala půdu 22 zemím. Jiná studie z roku 2013 odhaduje, že v současné době je předmětem obchodu asi 0,7 – 1,75 % světové zemědělské půdy. Jde o území, které svou velikostí předčí Francii a Německo dohromady. Zahraniční investoři se zaměřují hlavně na půdu, které má zajištěný zdroj vody, a to buď ve formě srážek, či spodních vod. Právě voda se stává rozhodujícím faktorem, protože rozsáhlá území v USA, Číně či Indii trpí jejím nedostatkem.
Proč se namísto potravin nakupuje půda? Jedním z důvodů je, že předmětem obchodů je většinou kvalitní zemědělská půda, která ale není plně využívána. Místní farmáři totiž nepoužívají všechny dostupné technologie. Poté, co se nákup dokončí, dojde k vybudování velká farmy, která zvýší produktivitu. Teoreticky by tak mělo docházet k tomu, že z celého procesu budou těžit investoři i místní obyvatelé.
Někde ale problém představuje už sama koupě. Objevily se například zprávy o tom, že etiopská vláda násilně přesouvá obyvatelstvo s cílem získat půdu na prodej investorům z Číny. Stalo se tak navíc v době sklizně a vláda odsunutým lidem neposkytla žádnou kompenzaci, takže trpěli hladem a podvýživou. Podobné obavy panují ohledně situace v Kambodže. Podle některých tvrzení tamní vláda využívá nedokonalý právní systém a do této chvíle už prodala či pronajala dvě třetiny rozlohy těch nejúrodnějších polí.
Podivný je i samotný fakt, že půdu prodávají země, které samy zápasí s potravinovou soběstačností. Příkladem může být Súdán, který pronajal tu nejlepší půdu zahraničním investorům, kteří na ni pěstují potraviny pro export. Přes to všechno je pravděpodobné, že obchod s půdou v následujících letech dále pokvete. Fred Pearce, který se o tuto problematiku zajímá, v rozhovoru pro Guardian uvedl: „Zabírání půdy má nyní větší dopad na chudé lidi než globální oteplování.“
Zdroj: VOX