V globální ekonomice se děje něco podivného a trvá to minimálně od roku 2007. Ekonomický růst je pomalý, finanční trhy jsou volatilní a ekonomická politika má často rozporuplné výsledky. Obecně máme tendenci se v každém časovém okamžiku zaměřit na ten nejpalčivější problém – hypotéční krizi, krizi v eurozóně, zpomalení Číny, kolaps cen ropy, atd. Tyto jevy spolu ale zcela jistě souvisejí. Co je spojuje? Názory na toto téma dávám dohromady už nějaký čas a shrnout se dají do následujících osmi tezí. Netvrdím, že jde o vyčerpávající seznam, ale dohromady určitě kreslí zajímavý obrázek.
Globální finanční krize a její důsledky: V roce 2007 začala krize, jejímž jádrem byly špatné dluhy. Vše se prudce zhoršilo v roce 2008 a globální ekonomika se s důsledky této krize ještě plně nevypořádala. Základ tohoto příběhu dobře popisuje Carmen Reinhartová a Kenneth Rogoff: Dluhové krize čas od času přicházejí a vždy za sebou nechají velké ekonomické škody. Poslední krize byla navíc mimořádně intenzivní, takže její důsledky budeme cítit velmi dlouho a bolestivě.
Teorie Velké odchylky: Ekonom John Taylor začal o této teorii hovořit v roce 2011. Podle něj žijeme v době, kdy probíhají větší intervence ze strany makroekonomické politiky, méně je uplatňován přístup založený na pravidlech a celkový vývoj lze méně predikovat. Nastala tedy odchylka od dříve uplatňované „dobré politiky“ a toto odchýlení začalo někdy v roce 2003. Tehdy se totiž Fed rozhodl držet sazby níže, než doporučovalo tzv. Taylorovo pravidlo (jehož autorem je právě Taylor). K tomu se začala přidávat vládní pomoc poskytnutá různým soukromým subjektům a fiskální stimulace v USA i v Evropě. Tato Taylorova teze je předmětem intenzivní kritiky, nicméně názor, že centrální banky i vlády učinily řadu chyb, je široce rozšířen.
Konec století Spojených států amerických: Po roce 1940 byly Spojené státy ve světě dominantní silou, dolar se stal v podstatě globální měnou. V posledních letech tato dominance ale upadá, i když na druhou stranu se neobjevuje žádná jiná země či instituce, která by roli USA mohla převzít. Výsledkem je neustálá nejistota, geopolitické tenze a vysoká volatilita na finančních trzích a v ekonomice. Zatím se nezdá, že by se tato situace měla v dohledné době změnit.
Konec inflace: Historik David Hackett Fischer tvrdí, že od roku 1200 proběhly ve světě čtyři velké cykly rostoucích cen. První tři se dostavily po obdobích politické a ekonomické nejistoty, po nich přišlo dlouhé období cenové stability. Čtvrté období podle historika začalo před rokem 1900 a nyní můžeme vidět jeho konec. Pokud nám může být historie nějakým vodítkem, tento vývoj bude nějakou dobu trvat a může přinést hned několik krizí.
Velká stagnace: Otcem této myšlenky je ekonom Tyler Cowen, který ji aplikoval na Spojené státy. Nyní jde ale o koncept, který se hodí na celou globální ekonomiku. Příčinou je snížené tempo růstu produktivity, kterou dříve táhly nahoru nové technologie. K tomu se přidává řada faktorů, které dříve poháněly růst rozvíjejících se ekonomik, nyní ale ztrácejí na síle (nevyužité exportní trhy, nevyužitá domácí zásoba pracovní síly, a podobně).
Technologická revoluce: Je také možné, že současné problémy s růstem produktivity jsou jen předehrou k dalšímu boomu. Převratné technologie potřebují určitý čas na to, aby byly zavedeny do praxe. I minulé technologické revoluce doprovázely problémy, chybné kroky a nejistota. Carlota Perezová tvrdí, že „informační a komunikační“ technologická revoluce začala v roce 1971 a podle jejího názoru je možné, že krize let 2007 a 2008 je ve skutečnosti vstupem do „zlaté éry“. Neříká však, jak dlouho bude trvat potřebná transformační fáze.
Populační vrchol: Ruchir Sharma z tvrdí, že klesající míra porodnosti je po celém světě významnou brzdou globálnímu ekonomickému růstu. Byly doby, kdy panovaly obavy, že růst populace naši planetu zničí. Nicméně moderní kapitalistické ekonomiky si vedly nejlépe v dobách populačního růstu. Pokud globální populace dosáhla svého vrcholu, kapitalismus se tomu bude muset přizpůsobit.
Vrchol ve využití přírodních zdrojů: Svět se možná blíží bodu, kdy se od sebe odtrhne míra využívání přírodních zdrojů a ekonomický růst. Podle Breakthrough Institute už nyní klesá využití zemědělské půdy, spotřeba dřeva či vody na hlavu. Uhlíkové emise v rozvíjejících se zemích sice stále rostou, ve vyspělých zemích už ale jejich objem stagnuje. McKinsey Global Institute k tomu dodává, že globální obchod se zbožím se stále více mění na obchod s informacemi. Pro svět jako celek jde o vítaný jev, ale pokud nějaká ekonomika závisí na obchodu s komoditami, není to pro ni jednoduchá situace.
Zmíněná vysvětlení se často překrývají, ale dohromady nevedou k nějakému ucelenému vysvětlení. Mně osobně připadají nejlepší poslední tři, které popisují globální ekonomiku procházející bolestivým procesem, který je ale přeměnou doby průmyslové na něco lepšího. Možná bychom mohli hovořit o Velké metamorfóze globální ekonomiky.
Autorem je Justin Fox.
Zdroj: Bloomberg