Spojené státy plní ve světovém monetárním systému dvě role. V podstatě se nacházejí v pozici celosvětové banky a Fed také samozřejmě svou politikou ovlivňuje nejen americké, ale i globální monetární podmínky. Co konkrétně znamená, že USA jsou celosvětovou bankou? Spojené státy jako celek si většinou půjčují za nízké sazby od zbytku světa a naopak investují do rizikovějších aktiv, které poskytují vyšší výnosy. Tento mechanismus dává světové ekonomice bezpečná likvidní aktiva a zároveň financuje ekonomický rozvoj v zahraničí.
Uvedený mechanismus byl popsán už v šedesátých letech. Tehdy se hovořilo o tom, že v jeho rámci dochází zejména k transformaci doby splatnosti u světového dluhu. Dnes už někteří ekonomové tvrdí, že Spojené státy fungují ve světové ekonomice stále více jako fond rizikového kapitálu. V posledních desetiletích totiž roste rizikovost aktiv, do kterých investují, a tyto investice jsou financovány závazky s krátkou dobou splatnosti.
Role světové banky či fondu rizikového kapitálu je patrná z následujících grafů. V prvním z nich je vyznačen vývoj vnějších závazků USA. Modře jsou označeny likvidní dluhopisové nástroje, šedě deriváty (například CDO s ratingem AAA). Růžově a červeně jsou vyznačeny přímé zahraniční investice a investice do akcií. Ty představují poměrně malou část celkových vnějších pasiv, dominují jim naopak krátkodobé investiční nástroje:
Pohled na aktiva ukazuje opačný příběh, protože zde tvoří přímé zahraniční investice a investice do akcií znatelně větší podíl na celku. Podle mého odhadu jsou v tomto případě i deriváty posunuty směrem k rizikovějším nástrojům. Celkově tak můžeme říci, že aktiva jsou ve srovnání s pasivy rizikovější a poskytují vyšší výnosy.
Podobně jako banka se tedy Spojené státy financují spíše krátkodobými instrumenty a investují naopak dlouhodoběji. To znamená, že vydělávají na výnosovém spreadu. Vývoj jeho výše je zobrazen v dalším grafu (černě). Modře je vyznačen vývoj příjmů z aktiv a šedě výdaje spojené se závazky:
V posledních desetiletích se prohloubila integrace globálního finančního systému. Zahraniční subjekty tak stále více využívají americký finanční systém, který je jim schopen nabízet bezpečná aktiva. Jinak řečeno, Spojené státy mají komparativní výhody v exportu svých dluhopisů! Kdysi se to říkalo jako vtip, ovšem časem se ukazuje, že to je skutečně pravda. Růst amerického zadlužení je pak částečně odrazem toho, jak se ve světě zvyšuje poptávka po bezpečných aktivech. Silná zahraniční poptávka po amerických vládních dluhopisech totiž tlačí dolů jejich výnosy a pro politiky je tak jednodušší pracovat s rozpočtovými deficity.
Ve světě chybí další taková obrovská „banka“, která by poskytovala bezpečná aktiva. To značně snižuje pravděpodobnost, že by investoři na Spojené státy zanevřeli a proběhl by „run na USA“. Německo ani Velká Británie nejsou schopné tuto roli USA nahradit. To ovšem neznamená, že by americká vláda měla spoléhat na nenahraditelnost amerických dluhopisů.
Autorem je ekonom David Beckworth.
Zdroj: MacroMarketMusings