Současný šéf Fedu Jay Powell se s centrální bankou zatím neloučí a dříve nalajnovaný kurz americké měnové politiky směrem k nižší úrokovým sazbám se s vysokými cenami ropy rozplývá. Toť dva hlavní závěry z právě proběhlého zasedání Fedu.
Začněme J. Powellem, který v podstatě naznačil, že nedávno oznámené zrušení vyšetřování jeho osoby ze strany ministerstva spravedlnosti je jen nutnou, ale nikoliv postačující podmínkou proto, aby v klidu definitivně opustil centrální banku. Powell chce vidět, že tento proces byl opravdu definitivně ukončen, tak aby obvinění podobného typu - administrativa podezírala šéfa Fedu, že rekonstrukce budov centrální banky byla provedena nehospodárně - již nemohla být účelově používána proti centrální bankéřům s cílem ovlivnit (jejich) rozhodování o měnové politice.
V praxi Powellovo rozhodnutí znamená, že se po 15. květnu posune zpět na post řadového guvernéra s tím, že zde teoreticky zůstat až do ledna 2028. Takže poté, co na post šéfa Fedu nastoupí senátem brzy potvrzený Kevin Warsh, bude muset Radu guvernérů opustit do centrální banky prezidentem Trumpem dočasně dosazený S. Miran.
A právě Miran, jak ukázal komentář k dnešnímu rozhodnutí Fedu, je jednoznačně největší holubicí uvnitř americké centrální banky, neboť jako jediný zvedl ruku pro snížení úrokových sazeb. To však nebyl jediný disent, který se při dnešním rozhodování o nastavení americké měnové politiky objevil. Tři další centrální bankéři sice hlasovali pro většinové rozhodnutí ponechat sazby beze změny, ale nesouhlasili s velmi smířlivým komentářem vydaným k rozhodnutí FOMC. To lze fakticky interpretovat jako jestřábí signál, který dává trhu jasně najevo, že na úvahy o snižování úrokových sazeb je třeba v dohledné době zapomenout.
Pokud bude tedy Kevin Warsh opravdu Senátem potvrzen jako nový šéf Fedu, tak nástup do čela centrální banky nebude mít vůbec jednoduchý. Převezme totiž žezlo nad monetární měnovou politikou v situaci, kdy na zasedání Fedu v polovině června bude chtít nezanedbatelná část vedení centrální banky provést obrat. Nástrojem proto může být nová kvartální prognóza, v níž dojde k další výrazné revizi inflace a indikovaná trajektorie úrokových sazeb již žádné redukce sazeb nebude předpovídat. Komunikovat takový obrat v měnové politice na první tiskové konferenci v pozici šéfa Fedu a navíc v situaci, kdy kvartální prognóze jakožto prezentačnímu nástroji nevěřím, bude pro čerstvě jmenovaného K. Warshe opravdovou výzvou.