Na zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem reagovaly trhy velmi citlivě. Rostly ceny akcií, výnosy vládních dluhopisů, posiloval dolar. Zdá se, že významnou roli navíc hrála zejména očekávání expanzivní fiskální politiky nové americké vlády – vyšší vládní výdaje, nižší daně a větší rozpočtové deficity. Proč se ale tolik lišily reakce trhu a americké centrální banky Fed?
Fed na možnost expanzivnější fiskální politiky reagoval mnohem mírněji než trhy. Janet Yellenová v prosinci uvedla, že Fed se pohybuje v prostředí velké nejistoty a zveřejněné projekce dalšího vývoje sazeb se v prosinci moc nezměnily. Jak tedy vlastně bere Fed v úvahu fiskální politiku?
Fed považuje svou politiku za něco, co závisí na aktuálním vývoji ekonomiky. Když se objeví nějaký faktor, který ekonomiku posouvá směrem od inflačního cíle a cílové nezaměstnanosti, vyžaduje to reakci ze strany centrální banky. Pokud má tedy Fed reagovat na očekávané změny ve fiskální politice, musí nejdříve zhodnotit, jaký dopad bude taková politika v následujících letech mít. Probíhat bude několika kanály a působit bude jak na agregátní poptávku, tak na nabídku (například přes změny v daňovém systému). Výsledný dopad fiskální politiky také závisí na fázi cyklu, v jaké se hospodářství nachází.
Když jsem stál v čele Fedu já, pokoušel jsem se podporovat fiskální stimulaci (neúspěšně) a hovořil jsem proti fiskálnímu utahování, protože v té době ekonomika čelila nízké zaměstnanosti a monetární politika již narážela na své hranice možného. Dnes se americká ekonomika blíží plné zaměstnanosti, a i když tu určitá potřeba stimulace poptávky může stále být, určitě není ani zdaleka tak velká jako před čtyřmi lety. Dnes by mělo být hlavním cílem zvyšování produktivity a podpora nabídkové strany ekonomiky. K tomu mohou sloužit investice do infrastruktury, které zvyšují efektivitu ekonomiky, a daňové reformy, které působí pozitivně na investice.
Je možné, že se Fed s ohledem na vysokou nejistotu na rozdíl od trhů rozhodl pro opatrnost při hodnocení toho, jak moc nová americká vláda pomůže hospodářství. Zástupci Fedu jen neradi vysílají mylné signály, tudíž můžeme předpokládat, že předtím, než změní své projekce a očekávání, budou mít svůj názor pevně podložený. V současné době toho ale o budoucí fiskální politice mnoho nevíme. Je také možné, že zástupci Fedu hodnotí velkou fiskální expanzi jako možný, ale ne jako nejpravděpodobnější scénář dalšího vývoje. I to přispělo k velkému rozdílu v reakci Fedu na straně jedné a reakci trhů na straně druhé.
Na základě informací, které mám, není jasné ani to, jaký dopad by fiskální stimulace měla v případě, kdyby byla skutečně schválena. K tomu je zřejmé, že mnoho republikánů je rozpočtovými jestřáby a u nich není ani zdaleka jasné, zda vyšší rozpočtové deficity podpoří. Pokud by pak byly vyšší investice do infrastruktury vyváženy úsporami v jiných oblastech, celkový dopad na ekonomiku by mohl být relativně omezený.
V neposlední řadě tu budou i další politické kroky, které se do ekonomiky také promítnou. Patří sem možná deregulace, jejíž dopad na korporátní sektor a sentiment by mohl být pozitivní. Zmiňovány jsou ale i jiné kroky, které mohou mít opačný efekt. Příkladem jsou překážky volného obchodu či dokonce obchodní válka. Již nyní například dochází k prudkému oslabení kurzu pesa a cen mexických akcií, což nám připomíná, že politika nové americké vlády se bude projevovat i v zahraničí a odtud může zpětně ovlivňovat americké hospodářství.
Proti fiskální expanzi mohou působit i ceny aktiv. Trhy hledí dopředu. Jestliže bude například docházet k dalšímu růstu výnosů vládních dluhopisů, může se to projevit na nižších investicích a silnějším dolaru, což by působilo jako ekonomická brzda. Vyšší ceny akcií ale mohou zase podpořit sentiment. Celkově se tedy domníváme, že Fed učinil správný krok, když nepospíchal se změnami svých projekcí a odhadů dalšího růstu sazeb. Je lepší držet se svého základního výhledu a efektivní program fiskální stimulace vnímat jako jeden z pozitivních scénářů.
Autor: Ben S. Bernanke
(Zdroj: Brookings)