České HDP ve třetím kvartále dál zrychlilo na 5 %, a i když trh překvapilo pozitivně, víceméně se trefilo do posledního odhadu ČNB. I když silná čísla mohou k rychlejšímu růstu sazeb vybízet, zatím držíme dál naše sázky na další růst sazeb v únoru příštího roku. Mezi centrálními bankéři agresivnější utahování měnové politiky nebude mít jednoznačnou podporu. Proč?
Zásadní argument zní, pokud se ekonomika doslova “nevaří ve vlastní šťávě” (musela by výrazněji překonávat prognózu), je lepší ji ochlazovat postupně podle scénáře narýsovaného prognózou. Tak, aby ji centrální bankéři nemuseli za chvíli zase zbytečně oživovat. To dnes platí o to více, protože ECB míří stále svými zbraněmi zcela opačným směrem a snaží se ekonomiku stimulovat. Centrální bankéři mají strach, že by urychlením růstu sazeb mohli dát trhu “nepatřičný” signál čekat i do budoucna víc. Ten by mohl přiživit úprk horkých peněz ze záporně úročených eur do korun a korunu nebezpečně rychle poslat vpřed. Vzhledem k tomu, že ČNB nechce již primárně svojí politikou ovlivňovat kurz koruny, neměla by ve zbrojním arzenálu dost zbraní, jak nastartovanou korunu zbrzdit. To je hlavní důvod k opatrnosti.
I když si odmyslíme dnešní rozdíl mezi ČNB a ECB, historicky vzato centrální banky včetně té české postupují při utahování měnové politiky o poznání opatrněji než při její podpoře - snižování sazeb. Zatímco pokles sazeb o 50 bps i více bodů nebo během dvou zasedání po sobě je poměrně běžný, podobně agresivní růst je spíše výjimkou. Za posledních 17 let k němu v Česku došlo v zásadně jednou, a to před finanční krizí spojenou s pádem Lehman Brothers, kdy se česká i evropská ekonomika přehřívaly společně a ČNB se odhodlala zvýšit sazbu dva měsíce po sobě v řadě. Dnes je situace jiná a vydávat se rychle opačným směrem než ECB s sebou nese “nevyzkoušená” rizika.
Na trzích se ovšem děje i řada těžko představitelných a nevyzkoušených věcí…, jednou se stanou jednoduše poprvé. Stejně tak jako poprvé příští rok budou na mistrovství světa chybět fotbalisté Squadry Azzurry.