Německá kancléřka Angela Merkelová úplně změnila svůj přístup k uprchlíkům, neobtěžovala se o tom ale něco říci veřejnosti. Podle Dirka Kurbjuweita z Der Spiegel je podobná „panovačnost“ ukázkou toho, jak se chovají lidé, kteří svou funkci zastávají už příliš dlouho.
„Již nejde o lidi, ale o čísla. Tedy o počet uprchlíků, kteří přijdou do Německa. V minulém roce bylo přijato 223 000 žádostí o azyl, což je mnohem méně než 746 000 žádostí obdržených v roce 2016. Toto nové číslo se Merkelové hodí, protože je velmi blízko hranici 220 000, o které se hovoří během stávajících jednání o vytvoření nové vládní koalice,“ píše novinář.
Pokles žádostí o azyl je podle Kurbjuweita odrazem změny vládní politiky, která ale nebyla nikdy jasně sdělena a vysvětlena veřejnosti. Jde o posun od otevřených hranic k odmítání uprchlíků. Merkelová v roce 2015 prohlásila, že pokud Německo není schopno uprchlíkům v nebezpečí ukázat vlídnou tvář, „není to její země.“ Tímto jejím humanitárním postojem byly inspirovány i jiné země, ale nyní už tvář Německa není ani zdaleka tak vlídná.
„Merkelová tak podle vyřčených slov zřejmě ztratila svou zem, ale nezdá se, že by jí to nějak vadilo,“ píše novinář. Poukazuje i na to, že kancléřka v roce 2016 vyjednala dohodu s Tureckem, která měla v podstatě uzavřít uprchlickou cestu vedoucí přes Turecko a moře do Řecka. Navíc stanovila horní limit 1 000 osob měsíčně vztahující se k příchodu rodinných příslušníků uprchlíků. O tomto limitu se ale podle Spiegelu nesmí oficiálně hovořit a nachází se příliš nízko: „Každému by mělo být jasné, že pokud se mají muži dobře integrovat do společnosti, jejich šance jsou nejvyšší v případě, že žijí se svými rodinami.“
Německo samozřejmě není schopno přijímat 750 000 žadatelů o azyl ročně bez toho, aby se pro něj nestali příliš velkou zátěží. Není ale v pořádku, když došlo k naprosto tichému a významnému obratu v politice proto, že se Merkelové již nehodila. „To je její styl a platí to již delší čas. Nicméně liberální demokracie spočívá v tom, že lidé spolu hovoří. Tentokrát to ale od Merkelové není jen ukázka její panovačnosti, ale také pohrdání lidmi. Uprchlíkům totiž nepomáhali pouze politici, ale i běžní lidé, kteří si vyhrnuli rukávy a pracovali tam, kde stát nebyl připraven,“ píše Der Spiegel.
S uprchlíky jsou v Německu „enormní problémy“, ale namístě není „realitou nepodložená hysterie“. Liberální společnost očekává, že se o všem bude otevřeně debatovat a pokud dojde ke změně politiky, půjde o transparentní proces. Už proto, že lidé pak mohou říci, že je vláda bere vážně. „Pokud jsme ale v situaci, kdy se nesmí používat výraz horní limit, spíše to připomíná mateřskou školku. Jestliže někdo odmítá diskusi, jde o známku monarchie, ne demokracie. Chovají se tak téměř nevyhnutelně lidé, kteří jsou ve své funkci příliš dlouho,“ uzavírá Der Spiegel.
Zdroj: Der Spiegel