Parlamentní i prezidentské volby, masové nepokoje během summitu G20 v Hamburku nebo pokračování debaty o migraci přinesl letošní rok v Německu. Hlavně se ale nesl ve znamení nejistoty. Zatímco v první polovině roku byla spojena především se zahraničím a obavou z kroků amerického prezidenta Donalda Trumpa či dopadů brexitu, v posledních měsících se váže hlavně na neúspěšnou snahu vytvořit novou vládu. Jaká nakonec vznikne, není jasné ani teď. Podobnou situaci dosud spolková republika nezažila.
Od prvních poválečných voleb v roce 1949 netrvalo nikdy déle než 86 dní, než nová vláda složila přísahu, průměrně na to pak stačila polovina tohoto času. Ještě nikdy se ale nestalo, že by se vláda rodila tak složitě. Změnil to až letošek, kdy necelé dva měsíce po zářijových parlamentních volbách zkrachovala jednání mezi konzervativní unií CDU/CSU, svobodnými demokraty (FDP) a Zelenými.
Od té doby Německo hledá alternativu, kterou může být pokračování dosavadní velké koalice CDU/CSU a sociálních demokratů (SPD), o němž se nyní bude jednat, ale také menšinová vláda CDU/CSU, nebo předčasné volby. Jasno dost možná bude až na jaře příštího roku.
Do té doby budou kancléřka Angela Merkelová (CDU) i spolková republika oslabeny na mezinárodní scéně, a to v době, kdy prezident USA Donald Trump činí pro Německo stěží předvídatelné kroky a jeho francouzský protějšek Emmanuel Macron čeká na jasnou reakci na své návrhy hlubokých reforem Evropské unie. Německo, které v uplynulých letech často řešilo problémy jiných, se už několik měsíců zabývá především samo sebou, a nějakou dobu tomu tak ještě bude.
Letošní rok se však do učebnic nezapíše jen neschopností sestavit vládu, ale třeba také vstupem Alternativy pro Německo (AfD) do parlamentu. Důrazně protiimigrační uskupení, kterému dalo důvěru 12,6 procenta voličů, se podle pozorovatelů stalo první pravicově populistickou stranou, která se kdy dostala do Spolkového sněmu. I přes hluboké vnitřní rozpory, které vyvrcholily odchodem předsedkyně strany Frauke Petryové, je AfD v zákonodárném sboru třetí nejsilnější, což může podle odborníků vést ke zhrubnutí parlamentní kultury i přebírání některých priorit protestní strany politiky jiných uskupení.
Na rozdíl od AfD a FDP, která se po čtyřleté přestávce vrátila do Spolkového sněmu, v zářijových volbách výrazně propadla dvojice největších politických uskupení. SPD pod vedením Martina Schulze, který ve straně zprvu vzbudil velké naděje, dosáhla svého nejhoršího výsledku od vzniku spolkové republiky, CDU/CSU dostala nejnižší procento hlasů od prvních poválečných voleb v roce 1949. I přesto se ale zřejmě Merkelová, která v kampani často kvůli své migrační politice čelila naštvaným voličům, stane počtvrté v řade kancléřkou, čímž vyrovná dosavadní rekordy.
Parlamentní volby, které přinesly velmi pestrý (šest uskupení) a dosud největší (709 poslanců) Spolkový sněm, ale nebyly jediným letošním důležitým hlasováním. V Německu se uskutečnily také čtvery zemské volby a hlasování o hlavě státu, kterou se stal dosavadní ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier.
Z parlamentních hlasování mezi nejvýznamnější patřila legalizace homosexuálních sňatků nebo prosazení dálničních poplatků pro osobní auta, které by se měly začít vybírat v roce 2019. Auta se do středu veřejného zájmu dostala během roku opakovaně, a to také v souvislosti s emisními manipulacemi a dalšími skandály německých automobilek, které kvůli svému chování čelily dosud zřejmě nepoznané kritice.
Prakticky bez přerušení, i když méně vyhroceně než dříve, pak pokračovala debata o migraci, která se vedla mimo jiné o horní hranici pro příjem běženců nebo o slučování uprchlických rodin. Obecně se na německé politické scéně projevil posun k přísnější migrační politice a většímu tlaku na integraci běženců. Letošek by i díky tomu měl být po třech letech znovu rokem, kdy do Německa přijde méně než 200.000 žadatelů o azyl.
Nezměněné zůstalo letos podle německých úřadů ohrožení terorismem. I v roce 2017 Německo čelilo několika teroristickým útokům nebo pokusům o ně. Znovu také vzrostl počet islámských radikálů, které zdejší tajné služby a policie sledují. Množství chyb, kterého se úřady dopustily v případu berlínského atentátníka Anise Amriho, jenž loni zabil 12 lidí, pak vedlo ke zpřísnění některých zákonů a úpravě dosud používaných postupů. V důsledku kritiky ze strany pozůstalých se mění i přístup k nim.