Většina analytiků se dnes shodne, že vítěz italských voleb, které proběhnou 4. března, není jasný. Příčinou je nový volební systém v Itálii. Nerozhodný stav v parlamentu tak pravděpodobně vyústí v potřebu širších koaličních jednání. Claudio Ferrarese, portfolio manager Fidelity International, situaci v Itálii hodnotí optikou dopadů na investiční trhy: „Pravděpodobnost výsledku, který by byl pro trh nejpříznivější, tedy koalice Demokratické strany (PD) a Forza Italia (FI) nebo vítězství středolevého křídla, je malá.“
Je to však Itálie a podle Ferrarese je zde vždycky riziko překvapení. Ve hře je například vítězství pravicového křídla s Berlusconim (vyloučeným z Parlamentu, se zákazem držení funkce až do roku 2019) jako jedním z hlavních investorů strany a neformálně i tím, kdo vybírá „krále“. Nebo Hnutí pěti hvězd (M5S), kterému se během posledních několika let podařilo dosáhnout značné pozornosti médií díky jejich populistickým prohlášením a které zase přebírá Berlusconiho voličskou základnu, zejména na jihu Itálie. Ale úplného vítězství bude pro M5S podle nedávno reformovaného volebního zákona stále velmi obtížné dosáhnout.
Budou to první volby v Itálii, při kterých se bude používat systém „uninominali“ (systém relativní většiny neboli systém prvního v cíli) v kombinaci se systémem poměrného zastoupení. Má to dva důležité důsledky. Za prvé poslanci, kteří získají mandát jako první v řadě (tedy nejvíc hlasů), by mohli být nezávislejší na směřování jejich stran, čímž by se po volbách rozšířily možnosti změny stranické loajality více, než tomu bylo dřív dle předchozích právních předpisů. Za druhé, je větší pravděpodobnost koalic. Jak říká Claudio Ferrarese: „Tím, že budou možné koalice, začne hned po volbách dlouhé politické dohadování. Prvními milníky těchto jednání pak budou volby prezidentů jednotlivých komor. V závislosti na vybraných jménech pak budou pokračovat koaliční jednání.“
Při takovém scénáři je nepravděpodobné, že by jakákoli strana byla ochotná situaci urychlit a převzít mandát od prezidenta k vytvoření vlády, protože by bylo zapotřebí provést řadu kompromisů. Výsledkem pravděpodobně bude koalice největších stran – Demokratická strana (PD), Forza Italia (FI) a M5S. Strategicky to pro M5S nemusí být moudrý krok, protože získávají hlasy převážně kvůli svému postoji proti vládnoucí třídě a neochotě spolčovat se s tradičními politickými stranami. Mohlo by to však signalizovat začátek nové fáze tohoto hnutí a posunout ho k zralejší politické síle.
Claudio Ferrarese také doplňuje, jaké budou mít volby dopady na trhy: „S tím, jak se blíží volby v Itálii, budu pozorně sledovat M5S, protože se domnívám, že jsou nyní ochotnější vytvářet široké koalice, a to ve větší míře, než trh předpokládá. Mělo by to znamenat, že i riziko vlády, která by byla hlavně populistická, je méně pravděpodobné. Krátkodobě to podle mého názoru omezuje růst Buoni del Poliennali – italských desetiletých vládních dluhopisů – a nezbývá než sledovat, jestli se M5S pozvedne od populismu nebo se bude jednat o dalšího leoparda, který si zachová své skvrny stejné.“