Před pětadvaceti lety, 22. února 1993, vstoupil na americký trh první burzovně obchodovaný fond (ETF) - SPDR S&P 500. Podívejme se, jak tento indexový ETF promluvil do toho, jak se investoři dívají na trhy.
Burzovně obchodované fondy dnes nabízejí širokou škálu různých kategorií aktiv, jako např. mezinárodní aktiva, komodity, měny a umožňují investorům přístup na trhy, o kterých by za jiných okolností ani neuvažovali.
Podle Jima Rosse, předsedy Global SPDR, vznikla myšlenka ETF po zhroucení akciového trhu v říjnu 1987 známého jako Černé pondělí. Americká Komise pro cenné papíry a burzu byla přesvědčená, že by se tomuto krachu dalo zabránit, kdyby trh obchodoval namísto jednotlivých cenných papírů rovnou celé koše akcií. Škody na trhu a volatilita by se tak mohly významně snížit.
Americká burza cenných papírů následně přišla s myšlenkou spojit se s Global Advisors a vypustit na trh SPDR S&P 500 ETF jako instrument, který kopíroval index S&P 500, jeden z indexů z nejvíce sledovaných institucionálními investory.
Dvacet pět let poté existuje celosvětově více než pět tisíc ETF za více než 5 bilionů dolarů, které kopírují různá odvětví průmyslu, sektory nebo geografické regiony. Běžně tvoří ETF za den 25 % objemu zobchodovaných akcií.
ETF představují typ sdruženého investičního nástroje, který zakládá a splácí jednotlivé akcie pouze ve velkých seskupeních známých jako creation units. Tyto „indexové akcie“ se pak obchodují na burzách cenných papírů, stejně jako se kupují a prodávají klasické akcie.
Na rozdíl od tradičních otevřených podílových fondů se ale ETF obchodují na sekundárním trhu anebo na burze, zatímco podílové fondy se prodávají a kupují přímo prostřednictvím investiční společnosti. Cena ETF během dne průběžně fluktuje stejně jako cena akcií, a má i svůj spread mezi nákupní a prodejní cenou. Cena podílových fondů se oproti tomu mění obvykle pouze jednou za den, po uzavření trhu. Investoři mohou v případě ETF obchodovat přes brokera, používat limity, shortovat anebo provádět margin obchody. ETF bývají transparentnější proti podílovým fondům díky tomu, že denně zveřejňují portfolio, zatímco podílové fondy jej odkrývají pouze na měsíční nebo čtvrtletní bázi.
Investoři si rychle všimli výhod ETF a přesunuli do nich svá aktiva, často na úkor právě podílových fondů. „Přítoky indexových akcií ETF mají kontinuálně rok za rokem kladné přítoky, zatímco aktivní podílové fondy bojovaly v posledních pěti letech s odlivem skoro 500 miliard dolarů,“ řekl Noel Archard ze SPDR pro Global Street Advisors.
ETF investoři se také zaměřili na nízkonákladové, indexované produkty, protože spousta z nich byla zklamaná ze špatného výkonu a vysokých poplatků u jiných typů podílových fondů. V roce 2017 tvořily nízkonákladové ETF 57 % toků ETF. Tato ETF mají průměrný nákladový poměr 0,09 % ve srovnání s ročními náklady 0,51 % v případě širšího spektra ETF. I když je v USA více než 2 100 ETF, nízkonákladové ETF tvoří pouze 5 % všech co do počtu, ale drží 37 % celkových aktiv.
Také institucionální investoři zvýšili své investice do ETF, a to zejména díky jejich snadnému použití, vysoké likviditě a přístupu na trh. V následujících letech se očekává, že institucionální investoři budou své podíly v ETF dále navyšovat.
Tím, že jsou ETF považovaná za součást diverzifikovaného portfolia, je lze využít i na strategickou alokaci aktiv, jako dlouhodobá aktiva i jako aktiva vhodná k držení, a to s nízkými poplatky a vyšší daňovou efektivitou, tedy snahou minimalizovat daňové břímě. Jako taktické aktivum pak mohou ETF pomoci investorům nadhodnotit určité skupiny aktiv a pomoci při řízení rizik a zajišťování. Navíc ETF umožňují investorům zapojit se do tradičně těžko přístupných tržních segmentů, jako jsou komodity, přírodní zdroje, měny anebo rozvojové trhy.
Zdroj: ETFTrends.com
