Ve stejné chvíli, kdy čínský prezident Si Ťin-pching odhaloval dalekosáhlou reformu diplomacie pro lepší distribuci čínské mezinárodní pomoci a podporu dlouhodobého strategického plánu pro dosažení velmocenského statutu, vyhodil Donald Trump tweetem svého top diplomata a veřejně tak potvrdil mnoho měsíců trvající spor o zahraniční politiku země mezi Bílým domem a ministerstvem zahraničí. Zatímco Si začíná implementovat politiku, která bude utvářet mezinárodní společenství pro příští desetiletí, Trump neudal svému nejbližšímu týmu tvar ani 14 měsíců od nástupu do funkce, o konkrétní koncepci zahraniční politiky nemluvě. Střet, ke kterému Trump svými obchodními požadavky obě země nasměroval, tak může mít pro USA nepříjemný průběh.
Podle Roberta Rosse, profesora politiky na Boston College, je Čína na obchodní válku připravena do té míry, že by si Spojené státy měly dobře rozmyslet cenu jejího rozpoutání. „Číňané dali jasně najevo: Chcete obchodní válku? My jsme připraveni. A to opravdu jsou, protože mají velmi velký domácí trh a velmi robustní ekonomiku“, myslí si Ross.
Navíc výhody plynoucí ze vzájemného obchodování nejsou jednostranně ve prospěch Číny. „Měli bychom mít na paměti dva fakty. Za prvé, čínské exporty do USA zvyšují americkou životní úroveň nabídkou levnějšího zboží, které se v USA již nevyrábí. A za druhé, existuje velký počet amerických firem, které vytvářejí v Číně obrovské zisky, ať už jde o , Buick nebo jiné americké společnosti“, dodává Ross.
Vzhledem k vyrovnávající se ekonomické síle by v případných budoucích obchodních sporech mohla hrát větší roli zahraniční politika obou zemí a jejich schopnost získat spojence na svou stranu. „Si Ťin-pching ukázal, že Čína je připravena uplatňovat svůj vliv globálně a nabídne svůj model vládnutí ostatním zemím jako alternativu západní liberální demokracie“, říká Yanmei Xie, analytička čínské politiky ve společnosti GaveKal. „Doposud bylo velmi obtížné identifikovat ucelenou strategii Trumpova týmu, pokud je (Trumpovo okolí) vůbec možné týmem nazvat“, dodává Yanmei Xie.
Pod vedením prezidenta Si upustila vládnoucí komunistická strana od své dřívější strategii skrývání svých sil a poklidného vyčkávání na svou příležitost na globální scéně. Čína novou reformou konsoliduje svůj program mezinárodní pomoci pod jeden úřad společně vedený ministerstvy obchodu a zahraničí. Nový úřad, vytvořený podle vzoru americké Agentury pro mezinárodní rozvoj (AID), by měl pomoci lépe koordinovat financování investičního plánu „Novodobé hedvábné stezky“ prezidenta Si, kterou chce navýšit svůj vliv v Asii i Evropě.
Si svou reformou diplomacie také posílil roli jednotlivých velvyslanců, „tvrdou“ sílu své země pak podporuje plány na výstavbu letadlových lodí a zahraničních vojenských základen. Vojenský dosah Číny by se těmito kroky výrazně rozšířil, čímž by bod sváru s USA. Trumpova administrativa zmínila podobné snahy ve svých nedávno zveřejněných strategických dokumentech, kde Čínu označila za „strategického soupeře“ a volala po tvrdším a lépe koordinovaném postupu mezinárodního společenství. Takové výzvy ale jen stěží budou vyslyšeny, když americký prezident zároveň kritizuje mezinárodní bezpečnostní organizace, snižuje prostředky pro zahraniční pomoc a hrozí obchodními opatřeními, která by více zasáhla dlouhodobé spojence USA než Čínu.
S nepravděpodobností utvoření vetší koalice proti Číně pod vedením USA souhlasí také Ross: „Evropané o sebe zakopávají ve snaze získat v Číně výhody. To, že by se sjednotili za USA a uvalili sankce, které by ohrozily jejich vlastní ekonomický růst, není, podle mě, vůbec pravděpodobné.“
Ohledně vývoje vztahů mezi velmocemi v nejbližší budoucnosti je pak pesimistický Ryan Haas, který na čínské záležitosti dohlížel v Radě pro národní bezpečnost (NSC) za Obamovy administrativy. Očekávám, že vztahy mezi USA a Čínou budou mít v příštích měsících stále více konkurenční charakter. Bude stále méně oblastí pro spolupráci, které by vyrovnávaly oblasti střetů mezi těmito zeměmi, myslí si Haas.
Zdroj: Bloomberg, CNBC