Poté, co byl zesměšněn před celým světem za své „Bunga Bunga“ eskapády, vypuzen z vlády v roce 2011 a za další dva roky usvědčen z daňových podvodů, hraje Silvio Berlusconi v italské politice dál hlavní roli. Přes dva měsíce po březnových volbách bránil bývalý premiér Lize severu, spojenci (i rivalovi) jeho vlastní strany Forza Italia, v tom, aby mohla začít koaliční jednání s Hnutím 5 hvězd.
Trval na tom, aby se šéf Ligy Matteo Salvini držel středo-pravicové aliance s Forza Italia. Ale pod nátlakem jeho vlastních poslanců, kteří se báli, že kvůli novým volbám přijdou o svá křesla, Berlusconi začátkem měsíce ustoupil. Ironií osudu bylo, že jen o dva dny později, 11. března, zmírnil milánský soud obavy Forzy Italia z nových voleb. Soudci rozhodli, že miliardář a zakladatel strany může do parlamentu znovu kandidovat. Před pěti lety nesměl Berlusconi zastávat veřejné funkce kvůli jeho odsouzení. Teď může nějaký poslanec odstoupit a uvolnit tak své místo právě Berlusconimu.
Soudci odůvodnili své rozhodnutí snížit původní šestiletý zákaz o jeden rok Berlusconiho dobrým chováním. Také přiznali, že ignorují fakt, že je opět souzen, tentokrát za podplácení svědků (což odmítá). O rozhodnutí soudu hovořila italská média jako „rehabilitaci“. Ale není tomu tak. Berlusconi je stále odsouzeným zločincem. A ve společnosti, kde křesťanské odpuštění hraje důležitou roli, ho mnoho lidí vnímá jako zbaveného viny. Berlusconi už nejspíš nemá takové voličské sympatie, jimiž si dříve těšil. Většina aktivistů z Forza Italia je ale stále přesvědčena, že pokud ji bude moct provést do dalších voleb, bude se jí dařit lépe s ním než bez něj.
To mu samo o sobě propůjčuje v novém parlamentu páku. Díky tomu si to například ostatní strany pořádně rozmyslí, než dají vypsat předčasné volby. Forza Italia bude mít v obou komorách tak či tak asi šestinu křesel. Uvážíme-li horečnatou povahu italské politiky, mohlo by to v tom správném kontextu stačit na přežití či porážku další vlády.
Berlusconi za svou vytrvalou politickou důležitost (prvně byl zvolený premiérem v roce 1994) vděčí z velké části dvěma kvalitám, které žádný jiný politický demokrat nedokáže skombinovat. První z nich je obrovské bohatství. Časopis Forbes odhaduje jmění jeho rodiny na 7,6 miliard dolarů. A druhou z nich je rodinné mediální impérium, které zahrnuje televizní síť se třemi kanály (Mediaset), deník, zpravodajský časopis a největší italské vydavatelství.
Berlusconiho „soft power“ je těžké kvantifikovat. Ale v posledních volebních jednáních mohla hrát svou roli. I když Salvinimu nic nepřekáželo, aby Berlusconiho po volbách odhodil a snažil se vyjednat dohodu s Hnutím 5 hvězd, zůstal mu podezřele věrný. Proč? Nejčastěji přijímanou racionalizací je, že se bál být v koalici s Hnutím 5 hvězd juniorním partnerem. Jenže poté, co Salvini začal s lídrem Hnutí 5 hvězd, Luigim Di Maio, vyjednávat, jakmile mu to Berlusconi dovolil, není toto vysvětlení příliš přesvědčivé. Alternativní pohled, se kterým přišel Di Maio, je, že se Salvini bojí, že jeho spojenec by mohl využít svých médií, aby jej zničil. Di Maio obvinil Mediaset z toho, že vydává „zastřené hrozby“ proti lídrovi Ligy. Ať už je to pravda, nebo ne, dokud zůstane Berlusconi v politice aktivní, bude hrozivá moc jeho médií dále pečovat o italskou veřejnost.
Zdroj: The Economist