I když Evropská centrální banka (ECB) svoji stimulaci zastavila, vypadá to, že ekonomika potřebuje další generálku. V prosinci ECB oznámila, že přestane navyšovat své nákupy dluhopisů v objemu 2,6 bilionu eur. Ve stejný den také upravila svůj výhled hospodářského růstu směrem dolů a varovala, že „bilance rizik se posouvá níže“. Na tato varování právě došlo. Mnohá čísla o hospodářské aktivitě v eurozóně přinesla v posledních týdnech zklamání. Tolik oslavovanému „euroboomu“, který začal v roce 2017, došel dech.
Nejprve se čekalo, že zpomalení bude jen dočasné. Na začátku roku 2018 se usuzovalo, že za chabým růstem největší ekonomiky bloku, té německé, stojí jednorázové faktory od chřipkové epidemie, přes spory na pracovním trhu až po načasování státních svátků. Slabá data ze třetího čtvrtletí zaznamenala stagnaci v automobilovém průmyslu, který se musel řídit novými emisními standardy pro naftové motory. A protesty žlutých vest ve Francii uštědřily růstu ve čtvrtém čtvrtletí další ránu. Odhaduje se, že demonstrace snížily výstup druhé největší ekonomiky eurozóny o 0,1 %.
Nedávná čísla ale naznačují, že zpomalení ekonomiky je širokosáhlé. „Jde tu o víc než jen o jednorázové položky, které neustále zamořují ekonomiku eurozóny,“ tvrdí Bert Colijn, ekonom banky ING. „Už se to netýká jen určité země nebo sektoru. Zpomalení je rozsáhlé,“ dodává Felix Huefner z banky UBS.
Poskytovatel dat Markit 4. ledna uvedl, že index nákupních manažerů PMI (pečlivě sledovaný ukazatel ekonomické aktivity) v prosinci v eurozóně klesl na čtyřleté minimum. Indexy PMI přitom klesly ve čtyřech největších ekonomikách – Německu, Francii, Itálii a Španělsku. Statistiky ze 4. ledna ukázaly, že průmyslová produkce eurozóny v listopadu klesla o 3,3 % meziročně. To je největší meziroční pokles za šest let.
Podle předběžných odhadů to vypadá, že zklamání přinese i HDP. Německý statistický úřad vydal 15. ledna data, podle kterých se tato ekonomika loni jen těsně vyvarovala recese. Zpomalila o 0,2 % ve třetím kvartálu a ve čtvrtém sotva rostla. Itálie se do recese nejspíše dostala již ve druhém pololetí roku 2018.
Zatímco mnozí poukazují na slabou vnější poptávku jako na hlavní příčinu těchto problémů, domácí poptávka rovněž klesla. Andrew Kenningham z Capital Economics poznamenal, že růst spotřeby v roce 2018 významně zpomalil, i když nezaměstnanost klesala, což je varovné znamení, že „spotřebitelé začínají panikařit“. Důvěra spotřebitelů během minulého roku klesla.
Navíc tu jsou skrytá rizika. Colijn se domnívá, že k největším hrozbám růstu v roce 2019 patří zpomalení v Číně, chaotický tvrdý brexit a eskalace obchodní války s Amerikou. Obchod již zpomaluje. Světová banka nedávno snížila odhad růstu objemu globálního obchodu na tento i příští rok o asi polovinu procenta.
Zatím je ale recese eurozóny jako taková nepravděpodobná. Ekonomové čekají, že ekonomika bloku bude letos růst o 1,5 %. Ale pokud se tento růst neuskuteční, ECB bude muset začít přemýšlet, jaký nástroj použije na jeho stimulaci. Mohla by navýšit svůj výhled ohledně sazeb – nyní se očekává, že bude držet úrokové sazby na současných úrovních „alespoň do léta“.
Další možností by bylo navýšení jejích cílených dlouhodobějších refinančních operací, které nabízejí levné finanční zdroje bankám, které je půjčují firmám i domácnostem. A co se týče programu kupování dluhopisů, prezident ECB Mario Draghi v prosinci uznal, že místy šlo o „jediný hnací motor“ zotavení v některých částech eurozóny. Nevalná data naznačují, že centrální banka nebude na brzdě stát moc dlouho.
Zdroj: The Economist