ČNB upřesnila, co je možné účtovat za předčasné splacení hypotéky

Za účelně vynaložené náklady za předčasné splacení úvěru na bydlení, tedy například hypotéky, lze podle České národní banky považovat nutné náklady spojené s předčasným ukončením smlouvy, jejichž výše je zároveň odůvodněná. Jde zejména o administrativní náklady. Naopak za nepřípustné náklady ČNB označila vyplacenou provizi zprostředkovateli hypotéky, snížení úrokových výnosů finanční instituce nebo její úrokové náklady z dluhů. Vyplývá to ze stanoviska, které dnes vydala Česká národní banka.

ČNB tak podle dnešního vyjádření reaguje na nejasnou formulaci v zákoně o spotřebitelském úvěru, která vedla k opakovaným dotazům veřejnosti i finančních institucí, co pojem v zákoně ´účelně vynaložené náklady´ znamená.

"Podle stanoviska ČNB lze za ´účelně vynaložené náklady´ považovat tzv. věcně nutné náklady spojené s předčasným ukončením smlouvy, jejichž výše je zároveň odůvodněná. Jedná se tedy zejména o administrativní náklady poskytovatele," uvedla centrální banka. Dodala, že nelze vyloučit ani případné další náklady. Podmínkou ale je, že v dané konkrétní situaci prokazatelně vzniknou, že by bez předčasného splacení konkrétního úvěru vůbec nevznikly a že jsou vynaloženy účelně.

"Naopak příkladem nákladů, jejichž náhrada není přípustná, protože nemá oporu v zákoně, je provize vyplacená poskytovatelem zprostředkovateli za zprostředkování spotřebitelského úvěru na bydlení," uvedla dále ČNB.

Česká bankovní asociace považuje tento výklad zákona za příliš úzký. Na jedné straně je podle poradce asociace Vladimíra Staňury sjednocení výkladu o předčasném splácení pro všechny účastníky trhu a současně očekávatelné zlevnění předčasného splacení pro dlužníky. Na druhé straně výklad ČNB může mít v konečném důsledku dopad na klienty v tom, že cena úvěrů by mohla vzrůst a nabídka delších fixací by se mohla omezit, dodal.

Nákladem není podle centrální banky ani snížení úrokových výnosů instituce po předčasném splacení spotřebitelského úvěru na bydlení, ani její úrokové náklady z dluhů. "V prvním případě se nejedná o náklad, nýbrž o ušlý zisk. Ve druhém případě nejde o náklad vzniklý v souvislosti s předčasným splacením spotřebitelského úvěru na bydlení, nýbrž o náklady na dluhy poskytovatele, například z přijatých úvěrů, vkladů nebo emitovaných dluhových cenných papírů," uvedla ČNB.

Zákon o spotřebitelském úvěru platí od prosince 2016 a jeho cílem bylo zvýšení ochrany klientů finančních institucí. Při dřívějším splacení dluhu má podle normy finanční instituce právo pouze na takzvané účelně vynaložené náklady, které mu v souvislosti s předčasnou úhradou objektivně vzniknou. V těžkých životních situacích, například při dlouhodobé nemoci, je předčasné splacení úvěru na bydlení zcela zdarma.