Jedna zapomenutá svíčka a během několika minut přišel Raymond Rakotondrasoa o všechno, jeho dům zničil požár. Většina Malgašů nemá zavedenou elektřinu, svítí ještě petrolejovými lampami nebo svíčkami a ohrožuje tak svůj život, píše agentura AFP.
Bylo to v srpnu. "Nechal jsem zapálenou svíčku na nočním stolku, ta spadla a začaly hořet všechny moje šaty a pak se oheň rozšíšřil po celém prvním patře," vzpomíná bývalý stavební dělník Rakotondrasoa. "Kdyby se to stalo, když jsem spal, mohl jsem přijít o život," dodává sedmdesátiletý muž.
Stejně jako další obyvatelé obce Ambohimasindray, ležící 20 kilometrů severně od metropole madagaskarské Antananarivo, čeká už 19 let, že mu zavedou elektřinu. "Požádali jsme o zavedení elektřiny do vesnice v roce 2000, ale dosud nám nikdo neodpověděl," říká.
Na Madagaskaru, velmi chudém ostrově v Indickém oceánu, je současná situace s elektřinou katastrofální, přiznává bez vytáček generální ředitel ministerstva energetiky Andry Ramaroson. "K elektřině má přístup jen 15 procent obyvatel a v posledních osmi letech se to nijak nezměnilo," dodává.
Obyvatelé čekají na pozitivní odpověď hlavního státního elektrického podniku Jirama a zatím svítí, čím se dá.
"Nesnáším pach a kouř petrolejových lamp, a tak používám svíčky a olejovou lampu," vysvětluje Raymond Rakotondrasoa.
Jeho sousedka Louise Rasoahelinivová dává přednost petrolejovým lampám, které jsou úspornější. "Spotřebuji dvě svíčky denně, zatímco litr petroleje mi bohatě stačí na celý měsíc," vysvětluje.
Svíčka stojí v přepočtu 7,50 Kč a litr petroleje 15 Kč v zemi, kde dvě třetiny obyvatel žijí s necelými 450 Kč na den.
Vedení vysokého napětí společnosti Jirama vede kolem obce Ambohimasindray.
"Jirama je operátor, počítá tedy s náklady a ztrátami a podle ní by investice do této malé vesnice byla ztrátová," vysvětluje Andry Ramaroson. Společnost odmítá vše komentovat.
Sen Louisy Rasoahelinivové, že se jednou podívá na televizi, kterou jí děti darovaly v roce 1989, je tedy v nedohlednu. "Elektřina je stále luxusním produktem, který si mohou dovolit jen obyvatelé města," stěžuje si.
Někteří její sousedé, jako Isabelle Ramiadanaryová, se snažili vyřešit problém za pomoci solárního panelu. Ten však brzy přestal být dostatečně výkonný a dnes slouží jen k nabíjení mobilů. Žena se vrátila k petroleji a svíčkám.
"Solární panel má životnost minimálně 20 let. Bohužel některé produkty, které přicházejí na Madagaskar, neodpovídají normám," tvrdí Andry Ramaroson.
Řešením by mohla být výstavba vodní elektrárny, neboť ty současné pocházejí z doby francouzské kolonizace. Je to však náročný projekt, který by byl realizován nejdříve za sedm let. Prezidentský mandát trvá pět let a žádný politik se nechce pouštět do stavby, kterou by neotevřel, soudí Andry Ramaroson.
Záchrana by mohla, alespoň částečně, přijít od soukromého sektoru. Tento měsíc oznámilo mezinárodní konsorcium výstavbu přehrady a vodní elektrárny na řece Ivondro, která by mohla být uvedena do provozu v roce 2023. Jde o největší soukromou investici v sektoru energetiky na Madagaskaru, jaká byla kdy realizovaná.