Desítky let zažívala čínská ekonomika nebývalý rozmach, zejména díky investicím do továren, mrakodrapů a silnic. Tento hospodářský model vyvolal obdivuhodné období růstu, které zemi vyvedlo z chudoby a proměnilo ji v globálního obra, jehož exportní schopnosti zaplavily celý svět. Ten model už ale nefunguje, píše v obsáhlém článku americký ekonomický list The Wall Street Journal (WSJ). Problémy jsou podle něj patrné po celé Číně.
To, co fungovalo, když se Čína snažila dohnat vyspělý svět, už nefunguje. Země se topí v dluzích a nemá co dál budovat. V některých částech Číny se málo využívají například postavené mosty nebo letiště, miliony bytů jsou neobydlené a návratnost investic prudce klesla.
Známky problémů nejsou patrné jen v ekonomických statistikách, vidět se dají i daleko od Pekingu, včetně například jihozápadní provincie Jün-nan. Ta nedávno uvedla, že kvůli covidu-19 utratí miliony dolarů na vybudování nového karanténního zařízení téměř o velikosti tří fotbalových hřišť. Země přitom politiku nulové tolerance covidu-19 ukončila před mnoha měsíci a dlouho po tom, co svět už od pandemie urazil kus cesty.
Ostatní lokality v Číně jsou na tom podobně. Vzhledem k tomu, že soukromé investice jsou slabé a export ochabuje, úředníci říkají, že nemají na výběr, než si dál půjčovat a dál budovat, aby podpořili hospodářství. Ekonomové se domnívají, že Čína vstupuje do éry mnohem pomalejšího růstu, kterou zhoršuje nepříznivá demografie a prohlubující se propast mezi Čínou a vyspělým světem v čele se Spojenými státy, což ohrožuje zahraniční investice a obchod.
"Jsme svědky změn na nejdramatičtější trajektorii v historii ekonomie,“ řekl profesor historie na Columbijské univerzitě Adam Tooze, který se specializuje na ekonomické krize.
Mezinárodní měnový fond (MMF) odhaduje, že růst hrubého domácího produktu (HDP) Číny v příštích letech nebude dosahovat ani čtyř procent ročně, což je méně než polovina za většinu posledních čtyřiceti let. Londýnská výzkumná organizace Capital Economics uvádí, že trend růstu v Číně zpomalil na tři procenta z pěti, kde byl v roce 2019, a že v roce 2030 růst zvolní přibližně na dvě procenta.
Pokud se tato prognóza naplní, tak by Čína mohla zapomenout na cíl, který v roce 2020 stanovil prezident Si Ťin-pching a který předpokládá, že velikost čínské ekonomiky se do roku 2035 zdvojnásobí. Číně by se tak zkomplikoval scénář posunout se ze skupiny mladých tržních ekonomik se středními příjmy o stupeň výše a zároveň by to mohlo znamenat, že Čína nikdy nepředstihne Spojené státy a nestane se největší ekonomikou světa, což je její dlouhodobá ambice.
Některé problémy se začaly objevovat už před pandemií covidu-19, vláda ale dokázala zajistit pokračující růst. Jednak podporovala financování na úvěr, a tedy další zadlužování, jednak spoléhala na další růst v sektoru nemovitostí. Ten v některých letech představoval více než 25 procent HDP Číny.
Problémy, s nimiž se ekonomika už potýkala, částečně zakrýval počáteční úspěch kolem řešení pandemie a také ochota amerických spotřebitelů utrácet i v době uzávěr nařízených kvůli šíření nového typu koronaviru. Bublina na trhu nemovitostí už ale praskla, západní poptávka po čínských produktech opadla a půjčky dosáhly neudržitelné úrovně.
Americký prezident Joe Biden tento měsíc řekl, že problémy čínské ekonomiky jsou časovanou bombou, která by mohla čínské vůdce přimět k tomu, že udělají něco špatného. Peking odpověděl komentářem v oficiální tiskové agentuře Nová Čína, že snaha pošpinit Čínu je součástí Bidenovy strategie. Ve stejném textu vláda také letošní hospodářské oživení v Číně popsala jako silné, a to navzdory problémům.
"Někteří západní politici a média zveličují a bombasticky poukazují na současné potíže, které má Čína při obnově ekonomiky po covidu," řekl minulý týden mluvčí ministerstva zahraničí v Pekingu. "Fakta ukážou, že se mýlili," dodal.