Mnoho z Vás možná na konci minulého týdne sledovalo smutný konec jednoho z tradičních britských výrobců – automobilky Rover. Konec sice smutný, přesto z dlouhodobého pohledu neodvratný. Jeden investor na valné hromadě automobilky BMW již v roce 2000 poznamenal, že akvizice firmy Rover (uskutečněná v roce 1994) byla nejhorším rozhodnutím v německé korporátní historii. Richard Milne ve Financial Times také správně upozorňuje na fakt, že Rover byl automobilkou, která „per auto“ vykazovala největší ztráty v novodobé historii automobilového průmyslu.
Rover však zdaleka není jedinou automobilkou, která se potácí (resp.potácela) v problémech. I na druhé straně Atlantiku najdeme několik horkých kandidátů – jmenovitě Ford Motor Company a General Motors. Prvně jmenovaná společnost právě snížila odhady zisku pro rok 2005 na pozadí rostoucích nákladů na paliva, o akcelerujících závazcích vůči firemním penzijním plánům ani nemluvě. Ratingové agentury jsou nyní jenom krok od snížení investičního hodnocení na úroveň „junk“. Konkurenční General Motors se plaví na stejné potápějící se lodi a směrem od Asie začíná foukat nepříjemně silný vítr. Podle údajů agentury Bloomberg je domácí tržní podíl Ford Motor Co. nejníže za posledních 25 let, v případě GM jde o nejnižší úrovně za 80 let. Kreditní rozpětí se u dluhopisů Fordu zákonitě rozšířila, jeden se však neubrání myšlence, zda trhy plně doceňují vážnost současné situace. Celkové závazky obou zmíněných automobilek dosáhly 740 miliard dolarů, podporované jsou však akciovým kapitálem 40 miliard dolarů.
Je nepochybné, že automobilky (nejenom ty americké) trpí v tomto okamžiku kombinací několika velmi nepříznivých faktorů:
* Rostoucí ceny pohonných hmot – tento faktor je zcela nezpochybnitelný, debatu můžeme vést o tom, je-li také dlouhodobý, resp. nezvratný. Tankovat ještě před začátkem motoristické sezóny benzin Natural za 27,90 na litr je všechno jenom ne příjemné.
* Rostoucí ceny surovin – opět, nelze nic než souhlasit. Kolosální poptávky z Číny, jež obrazně vysává veškeré dostupné zásoby, dělá vrásky na čele nejenom automobilkám.
* Konkurence z Asie – ve Spojených státech se asijská konkurence postupně zabydluje, v Evropě už „nohu mezi dveře“ dávno strčila. Pryč jsou doby šedivých plastových dílů na palubních deskách a podivného designu. Mnoho asijských výrobců nyní hravě porazí své evropské konkurenty jak na poli základní (bez výjimky velmi bohaté) výbavy, tak na poli dílenského zpracování a zejména ceny.
Slovy Alana Greenspana – vlastníci akcií a dluhopisů (zejména amerických) automobilek prostě chtějí prodělat peníze.