Debata o novém nástupci po rezignaci britského premiéra Keira Starmera se odehrává na pozadí širšího zpochybňování dopadů Brexitu. Uplynulo deset let od chvíle, kdy Spojené království hlasovalo pro odchod z Evropské unie, a britská ekonomika od té doby utrpěla v důsledku Brexitu značné škody, což potvrzují analýzy i finanční trhy. Zároveň se mění také veřejné mínění, které je vůči odchodu z EU čím dál kritičtější.
Po rezignaci Keira Starmera na post britského premiéra se otevírá cesta Andymu Burnhamovi do čela vlády. Zatím však není jasné, zda se premiérem stane již v polovině července, nebo až po stranických volbách labouristů na konci srpna.
Podle Paula Jacksona, tržního stratéga Invesco, se odcházející Keir Starmer stal natolik nepopulárním částečně proto, že nedokázal vytvořit pozitivní atmosféru v zemi, která si sama zkomplikovala situaci rozhodnutím opustit Evropskou unii. K podobnému závěru dochází i studie Stanford Institute for Economic Policy Research (The Economic Impact of Brexit, listopad 2025), která částečně vychází z průzkumů Bank of England.
Analýza dochází k závěru, že na začátku roku 2025 byla britská ekonomika o 6–8 % menší, než by byla, kdyby Spojené království v Evropské unii zůstalo. Část tohoto rozdílu byla způsobena nejistotou vyvolanou výsledkem referenda a samotným procesem odchodu, zatímco zbytek představovaly promarněné příležitosti v důsledku méně příznivých obchodních vztahů s Evropskou unií. Podle Jacksona tak lze přinejmenším konstatovat, že britská ekonomika z rozhodnutí opustit Evropskou unii nijak neprofitovala.
Například graf 1a níže ukazuje, že podíl Spojeného království na světovém exportu poklesl jak po referendu z 23. června 2016, tak po samotném odchodu z Evropské unie dne 31. ledna 2020. Je pravda, že podíl Spojeného království na světovém exportu dlouhodobě klesal, nicméně v letech před referendem bylo patrné určité zlepšení. Tento pozitivní vývoj se kolem referenda náhle zastavil a po faktickém odchodu z Evropské unie se znovu zhoršil. Podíl Spojeného království na světovém exportu nyní činí přibližně 3,5 %, oproti 4,0 % ve druhém čtvrtletí roku 2016.
Obchodní příležitosti ztracené v důsledku složitějšího obchodování s Evropskou unií přitom nebyly nahrazeny obchodem s ostatními zeměmi. To není překvapivé, protože Evropská unie byla a nadále zůstává největším obchodním partnerem Spojeného království. Současně se ukázalo, že vyjednávání obchodních dohod s dalšími zeměmi je obtížné (vztahy se Spojenými státy se podle všeho dokonce zhoršily).
Přestože britská ekonomika od referenda vzrostla přibližně stejným tempem jako ekonomika eurozóny (12,9 % od druhého čtvrtletí roku 2016 oproti 13,9 % v eurozóně), graf 1b níže ukazuje, že růst HDP na obyvatele ve Spojeném království po hlasování zaostal za tempem eurozóny.
Zdroj: Invesco, 2026
Produktivita práce se sice ve Spojeném království zlepšila – z anualizovaného růstu 0,3 % během devíti let před referendem na 0,6 % během následujících devíti let – avšak v eurozóně bylo toto zlepšení výrazně vyšší, z 0,3 % na 1,2 %. Jde o významný rozdíl, který podle Jacksona částečně souvisí s dopady Brexitu (a možná také se způsobem, jakým Spojené království zvládlo pandemii covidu).
Pokud by růst HDP na obyvatele ve Spojeném království odpovídal růstu v eurozóně, byla by britská ekonomika v roce 2024 o 4,8 % větší, než ve skutečnosti byla (podle nejnovějších dostupných údajů Světové banky o HDP na obyvatele).
Nemusíme hledat daleko, abychom našli obdobu této mezery na finančních trzích. Graf 2 ukazuje vztah mezi měnovým kurzem EUR/GBP a výkonností britských akcií ve srovnání s akciemi eurozóny.
Zdroj: Invesco, 2026
Před referendem platilo, že v obdobích, kdy libra vůči euru oslabovala, měly britské akcie tendenci překonávat výkonnost akcií eurozóny v lokálních měnách (a naopak). To dává ekonomický smysl, protože slabší libra zvyšuje hodnotu exportů i zahraničních zisků britských společností po přepočtu do domácí měny. Po referendu se však tento vztah změnil – přestože libra po výsledku referenda oslabila, britské akcie zaostaly za akciemi eurozóny. Tato „brexitová mezera“ přetrvává dodnes a postupem času se ještě prohloubila.
Není proto překvapivé, že se nálada britských voličů vůči Brexitu změnila a postoj k Evropské unii je dnes příznivější. Například průzkum společnosti Mandate Research pro European Council on Foreign Relations (ECFR) z května 2026 ukázal, že 65 % Britů se domnívá, že Brexit měl na britskou ekonomiku velmi nebo spíše negativní dopad, zatímco pouze 10 % respondentů si myslí, že jeho dopad byl velmi nebo spíš pozitivní.
Podle ECFR zemřelo od referenda přibližně šest milionů lidí, kteří tehdy měli volební právo, zatímco dalších šest milionů lidí dnes volit může, přestože v roce 2016 tuto možnost neměli. Průzkum ECFR ukazuje, že mezi lidmi, kteří byli v roce 2016 příliš mladí na to, aby mohli hlasovat, by 70 % hlasovalo pro vstup do Evropské unie, zatímco pouze 11 % by hlasovalo pro setrvání mimo ni.
Nepřekvapí proto, že podle průzkumu ECFR si 52 % respondentů přeje, aby se Spojené království do Evropské unie vrátilo, zatímco 31 % chce zůstat mimo EU (17 % neví nebo by nehlasovalo). Podobně i nejnovější průzkum společnosti YouGov, uskutečněný ve dnech 2.–3. června 2026, ukázal, že 55 % Britů podporuje návrat do Evropské unie, zatímco 34 % je proti.
„Domníval jsem se, že se Spojené království za mého života již nikdy do Evropské unie nevrátí. Výše uvedená analýza mě však vede k tomu, abych tento názor přehodnotil, přestože připouštím, že veřejné mínění se může měnit velmi rychle, jak jsme ostatně viděli již během samotné kampaně před referendem,“ uzavírá Paul Jackson.