v jedné ze svých posledních analýz upozorňuje na to, že zisky společností zahrnutých v akciovém indexu S&P 500 jsou nyní asi 14 % nad hodně dlouhodobým trendem. Respektive horní hranicí trendového pásma. V tomto smyslu už probíhá jedno velké „tentokrát jinak“ a samozřejmě se čeká, že umělá inteligence by měla ziskům dlouhodobě výrazně pomáhat. Dnes po delší době návrat k tomuto tématu.
Následující graf od DB ukazuje onen dlouhodobý trend a pásmo, které začíná v roce 1935. Už samotný začátek grafu je zajímavý, protože cca deset let zisky stagnovaly, až potom vystřelily prudce nahoru. A v podstatě devadesát let se hodně ukázněně drží vyznačeného kanálu. To znamená, že když se dostanou k jeho horní hranici, nebo mírně nad ní, přichází bez výjimky obrat směrem dolů. A když se zisky dostanou k dolní hranici (nebo během finanční krize něco pod ní), zase se ukázněně obrací nahotu tak, aby bylo ono pásmo zachováno
Zdroj: X
Nyní se tedy zisky dostaly cca 14 % nad horní hranicí, k podobnému přestřelení došlo na přelomu 40. a 50. let, pak už v podstatě nikdy. Jak jsem přitom uvedl v úvodu, podle řady názorů a možná dokonce (skutečného) konsenzu by nové technologie točící se zejména kolem umělé inteligence měly ziskům hodně pomáhat nahoru. Pokud se podíváme na analytický „konsenzus“ (tedy prostý průměr očekávání, který fakticky žádným konsenzem není), měly by zisky v následujících pěti letech konkrétně růst asi o 25 % ročně. Což je z hlediska historických zkušeností i ekonomických závislostí obrovské číslo. Pokud by k takovému růstu skutečně došlo, neuvidíme v budoucí verzi dnešního grafu nějaké mírné odklonění se od 90 letého pásma. Ale úplně nový zlom a trend.
Výjimečnost oněch 25 % očekávaného růstu je znát i z toho, že v grafu vyznačený trend ukazuje na dlouhodobý růst zisků v průměrné výši 6,5 % ročně. K tomu ještě poznamenám, že i kdyby se naplnila očekávání, která prezentuje třeba Nouriel Roubini, stále by zisky rostly znatelně rychleji, než celá ekonomika (na nominální bázi). Jinak řečeno, stále by rostl už tak vysoký podíl zisků na celkových příjmech.
Taková diskuse a úvahy stejně jako řada jiných stejně skončí u toho, co dokáže a nedokáže umělá inteligence. A to nejen z hlediska vlastních přínosů konečným spotřebitelům, ale i toho, jak dobře půjde „monetizovat“. Jen na těchto dvou rovinách lze uvažovat o více scénářích. Včetně toho s velkými přínosy a souběžnou komoditizací, a tudíž nízkou možností monetizovat. V takovém scénáři s nízkou ziskovou návratností investic do AI by v podstatě proběhl transfer bohatství od akcionářů a věřitelů ke spotřebitelům.
Za zmínku pak stojí i to, že během posledních sto let samozřejmě neprobíhala nějaká technologická stagnace, či dokonce útlum. Naopak. A i přesto, že během posledních cca 100 let přišla řada objevů a vynálezů a byly uvedeny v širokou výrobní a spotřební praxi, onen 6,5 % trend stále držel. Jinak řečeno, žádná technologicko-ekonomická revoluce jej doposud neposunula, nezlomila, neotočila jiným směrem. AI by to podle očekávání učinit měla a to ve velkém stylu. A vlastně ono současné proražení horního pásma probíhá ještě v době, kdy plody AI ještě ani zdaleka plně neuzrály. Zisky jsou totiž silné díky tomu, že se sází stromy, na kterých by tyto plody měly růst.