Adrian Wooldridge přijal pozvání ke Stevu Eismanovi a hovořil zde o ekonomické historii Spojených států. Současné dění kolem umělé inteligence a investic do ní mu připomíná to, co probíhalo v době prudkého rozvoje železnic, která byla pro americkou ekonomiku jedním z největších přelomů (viz první část rozhovoru zde). „Je to obrovský počet investorů a projekty, které by měly vytvářet obrovskou hodnotu, ale objevil se nekonečný kolotoč bankrotů… Je to velmi podobné umělé inteligenci a já mám podezření, že hodně drobných investorů své peníze v delším období ztratí.“
Wooldridge následně upřesnil, že železniční investiční boom byl nakonec velmi prospěšný pro celou zemi a „možná pro malý počet lidí na vrcholu“. „Stále nevíme, zda tu bude paralela s AI, ale dost dobře může být, v některých oblastech je podobnost zarážející.“ Rozhovor se následně stočil k finančním krizím a depresím, které byly zaznamenány před tzv. Velkou depresí třicátých let. Ta je dobře známá i veřejnosti, ale o předchozích krizích to tolik neplatí. Svým způsobem šlo o neustále se opakující cyklus boomů a propadů.
Alan Greenspan, který se tématu věnoval spolu s Wooldridge, „věřil, že kapitalismu pomáhá kreativní destrukce“. Ta totiž přesouvá kapitál do nejproduktivnějších oblastí. Na to, aby fungovala, je ale třeba „železné disciplíny a nevyměknout, když přijde propad.“ Wooldridge k tomu ale dodal, že ve zmíněné době byly krize časté a mohly trvat déle, než bylo nutné. Mimo jiné proto, že bankovní systém byl hodně fragmentovaný a „existovala jen minimální koordinace“. Neexistovala centrální banka, „byl to jen .“ To vše tak mimo jiné znamenalo, že panické vybírání vkladů, tedy tzv. run na banky, mohl mít hluboké důsledky.
Významnou změnou bylo pak podle odborníka i to, že zhruba od poloviny devatenáctého století začaly vznikat společnosti s omezeným ručením. Do té doby bylo možné, že například v případě soudního sporu ztratili majitelé společnosti veškerý svůj majetek, ne pouze ten, který vložili do firmy. U společností s ručením omezeným a následně akciových společností ztratili majitelé a akcionáři ale maximálně hodnotu svých podílů. „Šlo o masivní právní změnu,“ která otevřela cestu lidem, kteří měli podnikatelské vize. „Amerika, lépe než kdo jiný, spojuje tyto formy společností s podnikavými lidmi.“
Jedním z důvodů této schopnosti Spojených států je podle experta velikost jejich domácího trhu. Takže „pokud má někdo podnikatelské ambice, může je uplatnit ve velkém měřítku.“ Roli pak hraje i to, že „země dává větší prostor těmto ambicím, je to v její DNA.“ A také „na svých ramenou nemá takovou váhu minulosti jako třeba Británie“. Takže třeba místo toho, aby se dlouze vedly diskuse, zda jsou nějací podnikatelé zloději a podobně, měli podnikaví lidé v USA velký prostor, aby ve velkém měřítku zvyšovali produktivitu. Místo toho, že „budou počítat drobné“ pak využívají úspory z rozsahu a vše další, co přináší velký objem výroby.
Více v dalším dílu rozhovoru.