Evropská centrální banka vstupuje do období mimořádně citlivých personálních změn. Oznámený předčasný odchod členky Výkonné rady Isabel Schnabelové otevírá klíčovou debatu o budoucím vedení instituce právě ve chvíli, kdy se blíží konec mandátů prezidentky Christine Lagardeové i hlavního ekonoma Philipa Lanea. Evropské vlády tak budou během příštích měsíců rozhodovat o obsazení několika nejdůležitějších pozic v měnové politice eurozóny.
V Evropské centrální bance (ECB) se vyostřuje souboj o nástupnictví, kartami zamíchal oznámený předčasný odchod členky Výkonné rady Isabel Schnabelové. Týkat se to bude i prezidentky ECB Christine Lagardeové, jejíž mandát končí 31. října příštího roku, sama Lagardeová ale naznačila, že by mohla odejít i dříve. Napsala to dnes agentura Bloomberg.
Čtvrteční oznámení, že Němka Schnabelová odejde z ECB v lednu příštího roku, tedy rok před vypršením svého mandátu, uvolní místo v nejvyšším vedení této instituce už zhruba za tři měsíce. Vytváří se tím tlak na vlády, aby začaly brzy jednat. Schnabelová odchází do Mezinárodního měnového fondu (MMF) ve Washingtonu.
Vzhledem k tomu, že v roce 2027 mají z vedení ECB odejít i Francouzka Lagardeová a hlavní ekonom Philip Lane, který je z Irska, jeví se jako velmi pravděpodobná dohoda o celém balíčku personálních nominací. Do konce letošního roku zbývají tři summity Evropské unie, na kterých by se mohlo vyjednávat rovněž o vzájemných politických obchodech.
Takové manévrování by mohlo připravit půdu pro další vysoce napjatý střet mezi evropskými lídry, podobný tomu z roku 2019, kdy byla jmenována Lagardeová. Jednotlivé země budou totiž usilovat o místa, která představují polovinu Výkonné rady. To je orgán ECB, který řídí měnovou politiku v eurozóně, tedy v regionu s téměř 360 miliony obyvatel.
"Nyní už skutečně existuje časový tlak na to, aby se našlo řešení v podobě společného balíčku,“ uvedl hlavní ekonom společnosti Berenberg Holger Schmieding. "Bude to obtížné. Ale právě proto zde politici jsou – aby hledali řešení, i když jsou rozhodnutí složitá.“
Zrychlený harmonogram se střetává s nepříjemným obdobím pro největší ekonomiky eurozóny. Německá vláda, která zastupuje největší členskou zemi regionu, se ocitla v krizi po sérii porážek v zemských volbách, zatímco Francii sužuje politická patová situace před nadcházejícími volbami. Volby se blíží také v Itálii a ve Španělsku.
Stejně jako u jakéhokoli rozhodování v EU nelze vyloučit nebezpečí patové situace. Sama Schnabelová na tuto možnost nepřímo upozornila ve svém rozlučkovém poselství zaměstnancům ECB, které získala agentura Bloomberg.
"Nástupce jmenuje Evropská rada,“ uvedla Schnabelová. "V případě potřeby budou po mém odchodu moje povinnosti dočasně rozděleny mezi zbývající členy Výkonné rady,“ dodala.
Odchod Schnabelové je zatím nejzřetelnějším varovným signálem pro vlády, aby zahájily skutečně vážná jednání. Důvodem je mimo jiné skutečnost, že jakékoli zpoždění by mohlo vést k časovému překryvu s harmonogramem volby nástupce francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, která začíná v dubnu.
Naléhavost situace nespočívá pouze v nutnosti najít náhradu za představitelku pověřenou dohledem nad trhy v době jejich většího kolísání, kdy kvůli globálnímu výprodeji dluhopisů vzrostl výnos třicetiletých amerických státních dluhopisů na nejvyšší úroveň za více než 20 let. Reálnou možností zůstává i to, že Lagardeová odejde ještě před koncem svého vlastního mandátu. Prezidentka ECB se zavázala pouze k tomu, že zůstane ve funkci do konce letošního roku, jak uvedla po měsících spekulací o tom, zda se místo toho nechystá převzít vedení Světového ekonomického fóra (WEF).
Lagardeová by měla v lednu vydat paměti, což lidé ve vysokých funkcích obvykle dělají až poté, co z úřadu odejdou.
Dosud nejsilnější náznak toho, že se vlády připravují na tvrdé vyjednávání, přišel od premiérů Španělska a Nizozemska. Oba se tento týden v New Yorku zúčastnili Valného shromáždění OSN a veřejně podpořili kandidáty svých zemí, kteří jsou všeobecně považováni za hlavní favority.
Nizozemský premiér Rob Jetten ve čtvrtek v televizi Bloomberg řekl, že mnoho zemí v regionu by za ideální volbu považovalo Klaase Knota. O den dříve jeho španělský protějšek Pedro Sánchez prohlásil, že vůdčí schopnosti a potřebné znalosti má Pablo Hernández de Cos.
"Zdá se, že jednání už začala,“ uvedla ekonomka společnosti Jefferies Modupe Adegbembová. "Předčasný odchod Schnabelové by ale měl zvýšit tlak na členské státy, aby dospěly k řešení.“
Německo, přestože nikdy prezidenta ECB nemělo, zatím vlastního kandidáta do boje o tento post nevyslalo. Šéf německé centrální banky Joachim Nagel má o funkci zájem, ale kancléř Friedrich Merz, který čelí politickým sporům, zřejmě váhá s podporou kandidáta spojeného s jeho koaličními partnery ze sociální demokracie, píše Bloomberg.
Němci navíc zastávají další dvě významné funkce: předsedkyní Evropské komise (EK) je Ursula von der Leyenová, zatímco nejvyšší bankovní dohled v ECB vede Claudia Buchová. Nedostatek ambicí německé vlády je přesto v kontrastu s posledními dvěma jmenováními šéfů ECB, při nichž měli kandidáti z německé centrální banky silné postavení.
Jednou z alternativ k prezidentské funkci by mohl být Laneův post hlavního ekonoma, o který má zájem také Francie. Berlín by o tuto funkci rovněž stál, sdělily v srpnu agentuře Bloomberg zdroje obeznámené s jednáními.
Ať už to dopadne jakkoli, přesun Schnabelové do Washingtonu právě vyostřil jednu z nejsledovanějších personálních obměn v Evropě za poslední roky, píše Bloomberg. "Rozhodně to posouvá jednání kupředu a překvapilo by mě, kdyby vlády už neměly v hlavě nějaká jména,“ uvedl hlavní stratég finančního ústavu Danske Bank Piet Christiansen. "Konečný výsledek je ale téměř nemožné předvídat.“