Výstavba veřejné dopravní infrastruktury je bezesporu jedním z klíčových předpokladů pro zvýšení kvality života obyvatel zejména ve velkých městech a jejich aglomeracích. Vysoce efektivním způsobem, kterým lze dosažení tohoto cíle napomoci je výstavba metra, která je oproti jiným možnostem velmi nákladná, často z různých důvodů komplikovaná a časově náročná. V České republice máme metro pouze v Praze, která se pyšní jedním z nejlepších systémů veřejné dopravy na světě a navíc plánuje zahájení výstavby nové linky metra. V Brně se uvažuje o vybudování diametru (tunel pro vlaky) s patnácti stanicemi, z nichž sedm bude pod povrchem. Zatímco brněnský projekt je v počátečním stádiu přípravy, pražský projekt plánuje zahájení 1. fáze v úseku Pankrác - Olbrachtova v roce 2019 (výstavba 72 měsíců) a 2. fáze v úseku Olbrachtova – Depo Písnice včetně depa (výstavba 66 měsíců). Celková doba je tak plánována na 11,5 roku (za předpokladu, že na sebe budou fáze navazovat), přičemž délka této části metra D je projektována na 7,9 km a bude mít 8 stanic. Věřme, že se podaří vykoupit potřebné pozemky a Praha se konečně dočká vytoužené linky metra. Nyní otočme globusem a nahlédněme, jak se staví metro u „protinožců“.
Austrálie, spolu s Velkou Británií a USA patří k nejvyspělejším zemím v oblasti budování veřejné infrastruktury. V Austrálii se v současné době připravuje nebo realizuje několik linek metra. Například v Sydney, Melbourne nebo Brisbane. Projekt Sydney je největším australským projektem v oblasti veřejné dopravní infrastruktury s 31 stanicemi a délkou 66 km a plány na další rozšíření. Výstavba první fáze o délce 36 km (z toho 4 km viadukt a 15 km pod povrchem) začala v roce 2013 a bude dokončena v roce 2019 a výstavba druhé fáze o délce 30 km (z toho 15,5 km pod povrchem) začne v roce 2018 a bude dokončena v roce 2024. Předpokládané celkové projektové náklady na obě fáze za 12 let činí přibližně 350 mld Kč. Jak tedy přistupují u „protinožců“ k realizaci takto významných projektů? Podívejme se na několik zajímavých prvků.
Veřejné zadávání
Celá zakázka je zpravidla rozdělena do „balíčků“ jako například a) vlaky, systémy, provoz a údržba; b) tunely a hloubení stanic; c) stanice, mechanické a elektrické zařízení; pro které je vydefinován podrobný rozsah a alokace rizik mezi veřejného zadavatele a dodavatele. Následně se zvolí vhodná forma zadání veřejné zakázky. V Austrálii je hojně, nikoliv univerzálně, využíváno zadávání formou spolupráce veřejného a soukromého sektoru (PPP). Například v Melbourne byl pro „balíček“ tunel a stanice zvolen model PPP založený na dostupnosti, v Sydney byl tento model použit pouze pro „balíček“ vlaky, systémy, provoz a údržba a v Brisbane se vhodnost použití této metody stále hodnotí (hodnota za peníze). Hojně se však používají i tradiční veřejné zakázky a další specifické formy. S tím pak souvisí i zajištění financování, které je u PPP úkolem soukromého partnera. Zajímavý je i fakt, že zakázky jsou převážně koncipovány jako navrhni a postav (design and build), aby ze strany zadavatele detailně předepsaný návrh dodavatele nesvazoval a celkové řešení nekomplikoval, neprodlužoval a neprodražoval.
Konsorcia a dodavatelé
Dodavatelé, zpravidla zformovaní v rámci konsorcií, jsou bez výjimky špičkami na celosvětovém trhu, mají mnoho zkušeností s obdobnými projekty, silnou finanční strukturu, schopnost zajistit korporátní nebo bankovní financování a záruky, ale zejména kapacitu a zkušenosti projekty dodat včas a ve stanoveném rozpočtu. Jména jako například John Holland, Bouygues Construction, Grupo ACS mluví za sebe. Je evidentní, že protekcionismus u “protinožců” nehraje velkou roli. Jedná se zpravidla o nadnárodní konsorcia a v případě konsorcia Northwest Rapid Transit (Sydney Metro) bylo konsorcium tvořeno společnostmi, které vlastní Čínská vláda. Je zřejmé, že v Austálii jde o výsledek a pro politiku nebo testování nových a nevyzkoušených řešení není u takto významných projektů místo.
Profesionalita a transparentnost
Absolutní profesionalita zástupců zadavatele a transparentnost celého procesu je zřejmá. Například na stránkách Tunnel Project je o projetu ohromné množství informací a dokumentů, včetně detailní studie proveditelnosti, zadávacích dokumentací a dalších materiálů. Veřejnost má k informacím přístup a může tak porozumět postupu a záměrům zadavatele.
Existuje samozřejmě mnoho dalších faktorů, které Austrálii právem pasují do skupiny nejvyspělejších zadavatelů projektů veřejné infrastruktury na světě, ale tři výše popsané patří, dle mého názoru, mezi ty klíčové. V České republice máme přístup zcela jiný. Financování je založeno výhradně na veřejných rozpočtech nebo dotacích. Na realizaci takto významných projektů (zejména pak na přípravu náročných PPP projektů) nemají zadavatelé zkušené odborníky ani politickou podporu, transparentnost zadávání je omezená a zdá se, že veřejní zadavatelé nejsou připraveni (a často jim to legislativa ani neumožňuje) vypsat výběrové řízení tak, aby bylo zaručeno, že vyhrají ti nejlepší, nikoliv nejlevnější dodavatelé. Někdo bude preferovat českou cestu, někomu bude konvenovat ta australská, ale výsledek budou hodnotit až cestující a já bych si vsadil, že v Melbourne, Sydney nebo Brisbane se svezou dříve.
Autorem textu je Pavel Štipák, Projektové financování ČSOB