Ještě dnes ale někteří podnikatelé riskují, že dostanou zaplaceno jen 100 Kč (které by jim postačovaly, kdyby DPH neexistovalo), ale že z těchto 100 Kč budou ještě muset odvést DPH. Jejich zisk se tak může smrsknout na minimum či pro ně dokonce daná transakce může být ztrátová. Důvodem je nedostatek pozornosti při ujednání o ceně, které by mělo náležitě zohlednit postavení plátce DPH. Dosud lze ve smlouvách číst například že “kupující zaplatí cenu ve výši 100,-- Kč bez DPH“. Taková formulace by mohla jazykově kreativnějšího kupujícího svádět k polemice, že ve skutečnosti dle smlouvy nemusí prodávajícímu zaplatit víc než 100,-- Kč, neboť ze smlouvy plyne, že se kupující zavázal zaplatit právě 100,-- Kč.

Klíčem k vyloučení rizika obchodního (popř. i daňového) je pohled na věc z pozice kupujícího. To znamená, kolik má zaplatit prodávajícímu jako cenu za zboží či službu. Jak prodávající přistoupí ke své povinnosti přiznat a zaplatit DPH, může být kupujícímu jedno (ručení kupujícího za splnění této daňové povinnosti prodávajícího ve specifických případech je věc jiná).

Prodávající mají v podstatě jen tyto základní možnosti jak se vyhnout možným budoucím komplikacím stran inkasa požadované částky: buď cenu vyjádří absolutním přirozeným číslem, nebo jiným určitým způsobem stanoví, jak se cena určí (odkazem na znalecký posudek, ceník atp.). Pokud tedy prodávající je plátcem DPH a chce, aby cena, kterou mu má zaplatit kupující, pokryla jeho náklady a příslušný zisk a ovšem také jeho povinnost k DPH, pak musí svou cenu takto konstruovat správně nejen ekonomicky, ale i verbálně. Prakticky toho lze dosáhnout řadou cest. Například formulace „kupující se zavazuje zaplatit prodávajícímu kupní cenu ve výši 121 Kč, přičemž v této ceně je již obsaženo DPH“.

Nevýhodou tohoto řešení je, že je není možno použít tam, kde smlouva obsahuje pouze způsob určení ceny. Tato formulace také sama o sobě nechrání strany pro případ změny sazby DPH. Další možnost představuje nepříliš elegantní formulace "kupující se zavazuje zaplatit cenu ve výši odpovídající částce 100,-- Kč zvýšené o částku odpovídající DPH, platné ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, z částky 100,-- Kč". Nedostatek elegance je však vyvážen menším rizikem ztráty. Formulace typu  "zaplatit cenu 100,-- Kč + DPH" ignoruje to, že DPH je ve skutečnosti součástí ceny a nikoliv platbou, která náleží vedle ní. Zejména v situaci, kdy není jednoznačně stanoveno, že se DPH platí prodávajícímu, by mohla být posledně uvedená formulace taky vnímána jako nezdařilý pokus přenést daňovou povinnost k DPH z prodávajícího na kupujícího. Nebo by se kupující mohl domnívat, že má plnit přímo finančnímu úřadu.

 
Neobsahuje-li smlouva nic jiného než pouhé číselné vyjádření ceny, pak je takto zcela nepochybně vyjádřena konečná částka, nad kterou kupující už není povinen nic platit. Ze žádného daňového ani jiného obecně závazného právního předpisu nelze dovodit, že by za plnění mělo být placeno cokoli nad částku takto určenou. Výše vedené platí neméně pro smlouvy, které se svými společnostmi uzavírají společníci, jednatelé či členové jejich orgánů.

Své už řekly i soudy
 
K otázce ceny a DPH se v některých rozhodnutích vyjádřil už i Nejvyšší soud. Například podle jednoho z rozsudků „není pro rozsah povinnosti kupujícího zaplatit prodávajícímu kupní cenu dohodnutou ve smlouvě (...) rozhodné, zda dohodnutá kupní cena zahrnuje či nezahrnuje DPH. Přitom žádný právní předpis neopravňuje prodávajícího "navýšit" dohodnutou kupní cenu o DPH, a to ani v případě, že by dohodnutá kupní cena DPH nezahrnovala. Podle ustanovení § 448 odst. 1 obchodního zákoníku má prodávající právo na zaplacení pouze dohodnuté kupní ceny, a to bez ohledu na to, zda zahrnuje či nezahrnuje DPH. Tato skutečnost je v tomto směru zcela irelevantní.“