Hledat v komentářích
Výběr pro investory

Článek je zařazen v rubrikách:Rozhodnutí|Zákony|Firmy
Zákon o obchodních korporacích: Nejvyšší soud vyložil sporné ustanovení o plné moci

Zákon o obchodních korporacích: Nejvyšší soud vyložil sporné ustanovení o plné moci

19.12.2014
Nejvyšší soud se vyjádřil k udělování plné moci podle zákona o obchodních korporacích. Toto téma zajímalo hlavně zástupce korporací, neboť dosud nebylo jasné, zda například zahraniční osoba, hodlající na dálku založit českou s.r.o. nebo a.s., musí k tomuto kroku udělit svému zástupci plnou moc ve formě českého notářského zápisu. To by celý proces velmi komplikovalo. Dopady vyjádření Nejvyššího soudu vysvětlují profesor Jan Dědič, partner KŠB, který se podílel na zákonu o obchodních korporacích, a Jan Lasák, advokát KŠB a vedoucí autorského kolektivu komentáře ke stejnému zákonu.

Již těsně před účinností rekodifikace soukromého práva se poprvé objevily obavy z praktických dopadů požadavků nového občanského zákoníku na formu plných mocí, a to především do sféry práva obchodních korporací. Nový občanský zákoník totiž stanoví, že vyžaduje-li se pro právní jednání určitá forma (například písemná forma nebo forma notářského zápisu), udělí se ve stejné formě i plná moc.

Jelikož pak zákon o obchodních korporacích (ZOK) vyžaduje pro určitá právní jednání formu notářského zápisu, právní praxe i teorie řešila problém, zda nově bude zapotřebí k takovým právním jednáním udělit plnou moc rovněž ve formě notářského zápisu a jaké důsledky bude mít nedodržení tohoto požadavku. Za účinnosti dřívějšího obchodního zákoníku tento problém nevznikal, protože obsahoval výslovné ustanovení, že postačuje plná moc s úředně ověřeným podpisem. Nejvyšší soud však stihl ve velmi krátkém čase na tuto novou výkladovou nejasnost ZOK zareagovat.

Největší výkladové problémy vznikaly právě ohledně plných mocí k právním jednáním, u nichž zákon ZOK vyžaduje formu notářského zápisu. Jde zejména o společenskou smlouvu nebo zakladatelskou listinu potřebnou k založení společnosti s ručením omezeným, přijetí stanov při založení akciové společnosti či k rozhodnutí jediného společníka či akcionáře v těch případech, kdy zákon vyžaduje, aby dané rozhodnutí bylo osvědčeno notářským zápisem.

Názory na důsledky nedodržení požadavku plné moci ve formě notářského zápisu se přitom napříč odbornou veřejností různily. Podle některých nedodržení formy plné moci znamenalo absolutní neplatnost plné moci s důsledkem toho, že zástupčí oprávnění nevzniklo, jiní tvrdili, že jde pouze o relativní neplatnost a zastoupený by se musel dovolat neplatnosti formy plné moci, aby zástupčí oprávnění nevzniklo. Existoval i názor, že bude-li alespoň úředně ověřen podpis plné moci, nebude nedostatek formy notářského zápisu způsobovat neplatnost plné moci. Z praktického pohledu bylo největším problém, že se v této otázce lišily i názory jednotlivých notářů, kteří měli notářské zápisy v rámci korporační praxe sepisovat (někteří odmítali plné moci, které neměly formu notářského zápisu, akceptovat, jiným postačila úřadně ověřená plná moc jako za účinnosti dřívějšího obchodního zákoníku). Dokonce se začínaly objevovat i názory, že formu notářského zápisu musí mít i plná moc k zastupování na valné hromadě nebo členské schůzi, má-li být usnesení na ní přijaté osvědčeno notářským zápisem.

Nezávazný výklad KANCLu

Na vzniklé výkladové problémy se snažilo reagovat Ministerstvo spravedlnosti, a to nejdříve prostřednictvím několika postupně vydaných stanovisek Expertní skupiny Komise pro výklad nové civilní legislativy (KANCL), která například dovodila, že ustanovení o požadavku na formu plné moci obsažené v občanském zákoníku se nepoužije na plné moci k účasti na valné hromadě či členské schůzi, přičemž by se tento požadavek neměl aplikovat ani na rozhodnutí jediného společníka či akcionáře. KANCL rovněž ve svých stanoviscích vyslovil názor, podle něhož ve vztazích s mezinárodním prvkem (typicky v případě zmocnitelů ze zahraničí) postačí, vyhovuje-li forma plné moci, mimo dalších tam uvedených případů, některému z právních řádů platných v místě, kde má zmocnitel své sídlo nebo obvyklý pobyt, anebo také právnímu řádu platnému v místě, v němž byla plná moc vystavena.

Stanoví-li proto některý z těchto právních řádů mírnější požadavky na formu, v níž má být plná moc udělena, pak v těchto případech postačí udělení plné moci v této mírnější formě. V následném stanovisku pak výkladová komise uvedla, že bude-li chtít právnická či fyzická osoba ze zahraničí v České republice provést určité právní jednání se zpřísněnou formou prostřednictvím zmocněnce, postačí taková forma plné moci, jež bude vyhovovat některému z právních řádů platných v místě, kde má zmocnitel či zmocněnec sídlo nebo obvyklý pobyt, anebo také právnímu řádu platnému v místě, v němž byla plná moc vystavena, případně právnímu řádu, kterým se řídí, nebo má řídit, právní poměr založený právním jednáním zmocněnce (byl-li by jím jiný právní řád než český).

Novelu předběhl Nejvyšší soud

Vzhledem k tomu, že tato výkladová stanoviska nejsou nijak právně závazná a měla působit jen silou argumentace, stejně v praxi převládala nejistota a narůstaly požadavky na řešení nastalého problému novelizací nového občanského zákoníku (NOZ). Ministerstvo spravedlnosti proto jako součást tzv. urgentní novely NOZ navrhlo i novelizaci daného ustanovení upravujícího formu plné moci. Tento návrh novely NOZ však nebyl zatím předložen ani do pracovních komisí Legislativní rady vlády, takže legislativní řešení nastíněného problémy je pro praxi stále ještě kdesi v nedohlednu.

Do tohoto stavu právní nejistoty jako deus ex machina aktuálně vstoupil Nejvyšší soud, který v krátké době od účinnosti rekodifikace vyložil sporné ustanovení občanského zákoníku. Znění tohoto rozhodnutí není dosud ještě dostupné, nicméně jelikož jej vydal senát zabývající se ve své praxi obchodními korporacemi, lze usuzovat, že aplikaci problematického ustanovení vztáhl právě na život obchodních korporací (jinými slovy na jiné oblasti právní úpravy zřejmě nepůjde názor Nejvyššího soudu bez dalšího přenášet). Podle zprávy publikované na webových stránkách Nejvyššího soudu měl příslušný senát potvrdit názor, podle něhož nedodržení formy notářského zápisu pro plnou moc nezpůsobuje její neplatnost, byl-li podpis zmocnitele na plné moci alespoň úředně ověřen.

Plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu, by měla být zásadně udělena ve formě notářského zápisu. To podle Nejvyššího soudu ale zřejmě neznamená, že nedodržení vyžadované formy plné moci bez dalšího vede k její neplatnosti (smysl a účel zákona to nevyžaduje), není-li pochyb o tom, která osoba plnou moc udělila (například pokud je podpis na plné moci úředně ověřen). Tím by mohl být odstraněn stávající neutěšený stav, se kterým se právní praxe potýkala v případě, kdy potřebovala například pro zahraniční osobu založit na základě plné moci českou společnost s ručením omezeným nebo akciovou společnost. Bude však otázkou, zda uvedený závěr Nejvyššího soudu se prosadí i ve vztahu k jiným plným mocím, než jsou plné moci k zakladatelskému právnímu jednání.

Dané rozhodnutí by tak podle našeho názoru mělo zjednodušit zakládání obchodních korporací a pomůže k výkladu sporného ustanovení nového občanského zákoníku, což je oboje zcela jistě skvělá zpráva.

 

Články k tématu

Kocián Šokc Bala	štík
Stránka Právo je společným projektem Patria.cz a advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík, která poskytuje a zpracovává veškeré informace na stránce umístěné; za tyto informace nenese Patria.cz odpovědnost.
Zdroje