Čas od času se v českých médiích objeví stesky nad špatnou platební morálkou českých podnikatelů a firem. Objevují se různé žebříčky podle průměrné splatnosti faktur v jednotlivých odvětvích našeho hospodářství a jejich srovnání se zahraničím. V těchto srovnáních nedopadá ČR příliš lichotivě. Jsou však řešením tohoto nešvaru legislativní změny typu maximálních lhůt splatnosti? Nemyslím, že omezování smluvní volnosti je krokem správným směrem. Nemohlo by však pomoci zavedení takzvaného hotovostního účetnictví v DPH?
Co vlastně hotovostní účetnictví v DPH znamená? Jak již název tohoto konceptu napovídá, jedná se o způsob odvodu DPH, kdy plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, odvádí příslušné DPH až v okamžiku, kdy obdrží od odběratele příslušný obnos na úhradu poskytnutého plnění. Jinými slovy daňová povinnost poskytovatele zdanitelného plnění vzniká až v okamžiku jeho zaplacení. Na druhé straně však může příjemce tohoto plnění podle základních principů DPH uplatnit nárok na odpočet příslušné daně na vstupu až v okamžiku, kdy jej uhradí. Pokud někoho napadne, zda je tento koncept vůbec v souladu se směrnicí o společném systému DPH, jíž se český zákon o DPH musí řídit, odpověď zní ano. Směrnice členským státům tuto možnost dává.
Koncept hotovostního účetnictví má zcela jistě výhody. Ulevuje především menším plátcům - dodavatelům, kteří nedisponují dostatečnými finančními rezervami a náhlý výpadek příjmů může ohrozit jejich schopnost řádně a včas splnit svoji daňovou povinnost. V omezené míře by umožnění nároku na odpočet až v okamžiku úhrady přijatého zdanitelného plnění mohlo také zabránit daňovým únikům. Jednalo by se zejména o případy, kdy plátci nárokují DPH na vstupu z plnění, jež nehodlají nikdy uhradit, jejich hodnota je zpravidla úmyslně nadhodnocena a poskytovatel plnění daň úmyslně neodvádí.
Avšak není všechno zlato, co se třpytí, a tak i koncept hotovostního účetnictví má svoje negativa. Zcela nepochybně by došlo k nárůstu administrativy. Ta by vzrostla na straně plátců daně, kteří by do svých účetních systémů museli přidat další kolonku a museli by i pro účely DPH sledovat pohyby na bankovních účtech. Vzrostla by však také na straně správců daně, kteří by museli nově prověřovat, zda plátci daně přijatá plnění skutečně uhradili nebo, že naopak ještě zaplaceno nedostali. U odběratelů by ve většině případů došlo k tomu, že by DPH na vstupu obdrželi od státu později, a to i v případě, že faktury platí před okamžikem jejich splatnosti. To je však zcela v rozporu s jedním z cílů tohoto konceptu.
Jak je vidět, není hotovostní účetnictví jednoduchým řešením splatnosti faktur, byť může v některých případech vést k pozitivním výsledkům. Lepším řešením by však zcela nepochybně bylo zlepšení tuzemské vymahatelnosti práva na úroveň vyspělých zemí.