Spolu s rekodifikací soukromého práva se zásadním způsobem změnila i pravidla o střetu zájmů ve vztahu k obchodním korporacím a pravidla o vnitřním obchodování. Těmi se dříve zabýval „proslulý“ § 196a „starého“ obchodního zákoníku, který upravoval zejména obchody (resp. uzavírání smluv) mezi společností a výčtem osob, většinou se společností nějak spřízněných. Nová právní úprava přinesla několik významných novinek.
Změn je hned několik. V prvé řadě se liší podle toho, jestli se jedná o společnost s ručením omezeným nebo o akciovou společnost. Za druhé byl původní § 196a zásadně „osekán“. Nově se tato úprava nachází na dvou místech v novém zákoně o obchodních korporacích, který stejně jako nový občanský zákoník nabyl účinnosti 1. ledna 2014. Jde o § 54 a následující (obecná úprava o střetu zájmů) a § 255, který se ale týká výhradně akciové společnosti.
Střet zájmů
Zákon o obchodních korporacích v § 54 a následujících stanoví obecnou povinnost člena orgánu obchodní korporace oznámit domnělý střet jeho zájmů a zájmů obchodní korporace orgánu, jehož je členem, a kontrolnímu orgánu, je-li zřízen, jinak nejvyššímu orgánu korporace. Obdobné platí pro možný střet zájmů osob členovi orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných. Kontrolní nebo nejvyšší orgán může poté na vymezenou dobu pozastavit členu orgánu, který takto oznámí střet zájmu, výkon funkce. Stejně jedná člen orgánu obchodní korporace, osoba jemu blízká nebo jím ovlivněná, hodlá-li s korporací uzavřít smlouvu nebo naopak, když korporace má zajistit nebo utvrdit dluhy těchto osob. Zároveň s oznámením musí uvést podmínky, za kterých má být taková smlouva uzavřena. Jestliže je informován jen kontrolní orgán, tak ten má povinnost o tom, jak rozhodl, podat zprávu orgánu nejvyššímu (typicky valné hromadě). Kontrolní orgán, stejně jako ten nejvyšší, může uzavření takové smlouvy zakázat. Tato omezení se nepoužijí pro smlouvy uzavřené v rámci běžného obchodního styku.
Z pohledu praxe je nutné říci, že kontrolní nebo nejvyšší orgány by spíše měly vyjádřit své výhrady k zamýšlenému jednání korporace, než mlčet. Změnily se i sankce, které hrozí za nesplnění uvedených povinností. Jednání, jehož zákaz byl ignorován, je neplatné, nicméně této neplatnosti se může oprávněná osoba dovolat jen do 6 měsíců od okamžiku, kdy se o něm dozví, resp. do 10 let od okamžiku, kdy takto bylo jednáno. Navíc osoba, která porušila péči řádného hospodáře a přivodila tak korporaci škodu, musí takovou škodu nahradit, resp. musí vydat získaný prospěch. A nakonec, nenahradí-li člen voleného orgánu škodu, kterou korporaci způsobil, tak ručí věřitelům korporace za dluhy korporace do výše, v jaké škoda nebyla nahrazena.
Tato úprava střetu zájmů se vztahuje jak na společnost s ručením omezeným, tak na akciovou společnost. Nicméně společnosti ručením omezeným se již jiná úprava navazující na § 196a obchodního zákoníku netýká.
Nabývání majetku u akciové společnosti
Pokud akciová společnost nabývá (nově se reguluje jen nabývání majetku a již ne převody majetku od společnosti) majetek od svého zakladatele nebo akcionáře (již ne například od statutárního orgánu nebo osoby blízké) v průběhu 2 let po svém vzniku za úplatu převyšující 10 % svého upsaného základního kapitálu, musí být tato úplata stanovena tak, aby nepřesahovala hodnotu nabývaného majetku stanovenou posudkem znalce (znalce nyní vybírá představenstvo, ne soud). Navíc, nabytí takového majetku, včetně výše úplaty, musí být schváleno valnou hromadou akciové společnosti.
Z této úpravy nicméně existují výjimky. Výše popsané pravidlo se nepoužije na nabytí majetku v rámci běžného obchodního styku, na nabytí majetku z podnětu nebo pod dozorem státního orgánu a na nabytí majetku na evropském regulovaném trhu.
Sankce za porušení těchto pravidel nejsou překvapivé. Nebude-li úplata stanovena podle vymezeného postupu znalcem, platí, že členové představenstva, kteří pro nabytí majetku hlasovali, nejednali s péčí řádného hospodáře. I zde se uplatní ustanovení o náhradě škody. Následně zakladatel nebo akcionář společnosti musí vrátit společnosti částku převyšující cenu stanovenou posudkem znalce. Z praktického pohledu je zajímavé, že po uplynutí 2 let po vzniku společnosti už tato procedura není nutná (takže souhlas valné hromady ani posudek znalce již nebudou potřeba) a použijí se jen ustanovení upravující střet zájmů.
Obecněji je řešena úprava situace, kdy je smlouva uzavřena bez zákonem požadovaného doložení znaleckého posudku, nebo v rozporu s ním. Za této situace se může ten, k jehož ochraně doložení znaleckého posudku slouží (například společník), dovolávat po druhé smluvní straně vypořádání (v penězích), a to do 3 měsíců ode dne, kdy se ten, komu vznikla takovým uzavřením smlouvy újma, dozví, že dohodnuté protiplnění je nižší, než jaké by vyplývalo ze znaleckého posudku, nejpozději však do 10 let od uzavření smlouvy. Po marném uplynutí této lhůty může znevýhodněná smluvní strana od smlouvy odstoupit.
Na závěr můžeme shrnout, že nová úprava je přehlednější a méně komplikovaná než byla původní ustanovení v obchodním zákoníku. Oddělení konfliktu zájmů od úpravy vnitřního obchodování je rozumné stejně jako vyloučení společnosti s ručením omezeným z regulace těchto transakcí. Koneckonců minimální výše základního kapitálu u společnosti s ručením omezeným je dnes 1 koruna.