Finanční arbitr je vládou jmenovaná úřední osoba, jejímž posláním je zajištění rychlého, bezplatného a efektivního vyřizování sporů spotřebitelů s vybranými finančními institucemi. Jedná se o státem zřízený mimosoudní orgán řešení sporů, který bezplatně rozhoduje spory mezi klienty a finančními institucemi, a to výlučně na návrh klienta finanční instituce. V současnosti stojí v čele Kanceláře finančního arbitra, coby organizační složky státu, Monika Nedelková, která byla finančním arbitrem pro funkční období pěti let jmenována v roce 2011.

Kdy se na finančního arbitra obrátit?

Působnost finančního arbitra je omezena na spory, jejichž výčet je stanoven v zákoně o finančním arbitrovi. Ve stanovených případech tak lze místo podání žaloby k soudu zahájit řízení u finančního arbitra. Nejčastěji se na něj navrhovatelé obrací se spory ze spotřebitelských úvěrů (například ohledně poplatků za předčasné splacení) a z platebních služeb (například nevydání bankovek z bankomatu, byť finanční arbitr rozhoduje i v mnohem složitějších záležitostech). Od 1. listopadu 2013 je finanční arbitr příslušný také ke sporům týkajícím se nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění. Navíc nemusí jít vždy jen o občany. Navrhovatelem může být i právnická osoba, která se ocitne v pozici klienta (zákazníka) instituce poskytující stanovené služby. I přes poměrně jasně vymezenou působnost bylo v roce 2013 zastaveno celkem 174 případů pro věcnou nepříslušnost finančního arbitra k jejich rozhodnutí. Na finančního arbitra se nelze obrátit například se sporem z hypotečního úvěru, ale ani pokud již o dané věci bylo rozhodnuto v soudním nebo rozhodčím řízení, nebo bylo ve věci samé řízení u soudu či rozhodčího soudu zahájeno.

Samotné podání návrhu na zahájení řízení u finančního arbitra nemá žádnou předepsanou formu. Zákon stanoví pouze minimální obsahové požadavky, jakými jsou kromě jiného označení stran, označení toho, čeho se navrhovatel domáhá, a především vylíčení rozhodných skutečností a předložení důkazů. Na webových stránkách finančního arbitra je také možné využít průvodce podáním návrhu.

Rychle, levně, kvalitně

Pokud není návrh v pořádku, finanční arbitr navrhovatele vyzve k tomu, aby nedostatky odstranil. V případě, že návrh nedostatky nemá, vyzve finanční arbitr instituci, proti které návrh směřuje, aby se k návrhu vyjádřila. Zákonná lhůta je stanovena na 15 dnů, což může být šibeniční termín, který lze ovšem na žádost podanou před uplynutím stanovené lhůty i opakovaně prodloužit. Je-li věc složitější, zašle finanční arbitr vyjádření instituce navrhovateli k jeho stanovisku a toto stanovisko následně instituci k replice. Ve věci tak může proběhnout několik písemných „koleček“ s tím, že za účelem vydání objektivního nálezu může finanční arbitr nařídit i ústní jednání a v jeho rámci požadovat podání vysvětlení.

Velmi významnou pravomocí finančního arbitra ve srovnání se sporným soudním či rozhodčím řízením je možnost aktivního opatřování důkazů ze strany finančního arbitra, které se často děje například v rámci místního šetření provedeného i bez návrhu některé ze stran sporu (pracovníci finančního arbitra mohou tedy například přijít do kanceláře účastníka sporu a vyžadovat předložení relevantních dokumentů). Strana, která by v případě soudního řízení nemusela unést důkazní břemeno, tak může být díky této pravomoci v řízení u finančního arbitra úspěšná. Před vydáním nálezu jsou strany vyzvány k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a je jim poskytnuta lhůta pro jejich vyjádření. Finanční arbitr ve věci rozhoduje vydáním nálezu, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne zahájení řízení; ve složitějších případech pak 60 dnů, přičemž tuto lhůtu může finanční arbitr, a to i opakovaně, prodloužit. Do běhu lhůty se nepočítá doba, po kterou se má některá ze stran vyjádřit. Obvykle tak řízení trvá několik týdnů, byť ve složitějších případech i několik měsíců. Každopádně v porovnání s běžným soudním řízením jde pořád o velmi rychlý způsob řešení sporu, který může být ukončen i smírem stran.

Řízení před finančním arbitrem je bezplatné a nehradí se ani náklady tlumočení. Jakékoli náklady účastníků řízení, včetně odměn za právní zastupování, si každá strana hradí sama. Zatímco ve sporném soudním řízení pak soud v zásadě přizná „vítězi“ náhradu účelně vynaložených nákladů, v řízení před finančním arbitrem s tím nelze počítat. V případě, že je navrhovatel ve sporu, a to byť i jen z části úspěšný, uloží sice finanční arbitr instituci povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou je instituce podle nálezu povinna zaplatit navrhovateli, nejméně však 15 tisíc korun českých (které uloží i v případech, kdy je předmětem sporu nepeněžitá částka), nicméně tato sankce je příjmem státního rozpočtu, a nikoli příjmem navrhovatele.

Rozhodnutí a jeho následky

Rozhodnutí finančního arbitra má podobu nálezu, který se doručuje účastníkům řízení. Vedle samotného rozhodnutí a odůvodnění obsahuje i poučení o tom, že proti nálezu lze do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení podat námitky. O podaných námitkách rozhoduje finanční arbitr v tzv. námitkovém řízení, které se řídí obdobnými zásadami, jako shora uvedenými. Rozhodnutí o námitkách je končené a lze ho napadnout pouze soudní žalobou. Podání žaloby nicméně nemá odkladný účinek, což znamená, že rozhodnutí je v právní moci a má „sílu“ jako rozhodnutí soudu. Pokud strana, která spor prohrála, nesplní svoji povinnost stanovenou v nálezu dobrovolně, může se druhá strana splnění domáhat v rámci výkonu rozhodnutí či v exekuci.