Koncem minulého roku vydal Nejvyšší soud rozhodnutí, které vysvětluje některá podrobnější pravidla přechodu zaměstnanců na praktickém příkladu. Tato pravidla nejsou žádnou novinkou, přesto se ale může zmíněné rozhodnutí hodit zejména podnikatelům z oblasti franšíz.
Podle zákoníku práce přecházejí zaměstnanci totiž nejen v případech, kdy to každý očekává, to je například při prodeji závodu (dřívější terminologií podniku) nebo jeho části. Přecházejí automaticky i tehdy, kdy se převádí činnost dosavadního zaměstnavatele na osobu, která jeho činnost přebírá a která má oprávnění v takové činnosti pokračovat.
Nejvyšší soud aktuálně řešil případ kosmetického centra, provozovaného franšízovým nájemcem, který se rozhodl jeho provoz ukončit. Nájemce se zároveň dohodl s poskytovatelem franšízy, že provede inventuru věcí z provozovny a tyto věci poskytovateli při ukončení franšízy předá, neboť kosmetické centrum chtěl nadále provozovat samotný poskytovatel franšízy. Vyvstala však otázka, zda k poskytovateli franšízy „automaticky“ přecházejí zaměstnanci franšízového nájemce.
Judikát potvrzuje názor, že pracovní poměr zaměstnance, který pracoval pro franšízového nájemce, by v uvedeném případě na společnost, která po ukončení činnosti franšízového nájemce provozovala kosmetické centrum ve stejné provozovně, přešel, a to přestože nedošlo k uzavření smlouvy o převodu podniku (závodu) ani smlouvy obdobné. Důležitý byl samotný fakt pokračování v činnosti a způsobilost nového provozovatele v činnosti pokračovat.
V daném případě byla situace složitější, neboť nájemce rozvázal pracovní poměr se svým zaměstnancem ke dni ukončení činnosti. Tento zaměstnanec současně podepsal s poskytovatelem franšízy pracovní smlouvu se začátkem výkonu práce navazujícím na ukončení činnosti nájemce.
Zaměstnanec se domáhal potvrzení toho, že jeho pracovní poměr přešel na franšízového poskytovatele bez ohledu na dohodu o rozvázání pracovního poměru. S tímto názorem se však soud neztotožnil a uzavřel, že pracovní poměr nepřešel, avšak pouze z toho důvodu, že byl dohodou smluvních stran rozvázán.
Praktické poučení pro podnikatele z uvedeného případu se týká hlavně případů, kdy se ukončuje smlouva, na základě které vykonával určitou činnost zaměstnavatel, který tuto činnost dále provozovat nebude, a na jeho činnost naváže jiný subjekt. Tento nový provozovatel by si měl ve vlastním zájmu prověřit, zda nehrozí, že na něj přejdou pracovní poměry zaměstnanců dosavadního zaměstnavatele. Jelikož přechod pracovních poměrů se děje objektivně, nelze převzetí takových zaměstnanců vyloučit bez toho, aby byl pracovní poměr se zaměstnanci jednotlivě rozvázán.