Úprava náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle starého občanského zákoníku byla nerozlučně spjata s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Tato tzv. náhradová vyhláška určovala výši náhrady nemajetkové újmy (bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění) pomocí standardizovaných výší peněžních plnění určených podle bodového ohodnocení příslušného ublížení na zdraví. Například zhmoždění lokte tak bylo ohodnoceno na 2 400 Kč, traumatická ruptura krční meziobratlové ploténky na 12 000 Kč a nitrolební poranění s bezvědomím delším než 7 dní na 48 000 Kč. Ke zvyšování takto určených náhrad docházelo pouze výjimečně.
Nový občanský zákoník náhradovou vyhlášku zrušil, aniž by pro určení výše náhrad stanovil jiná pravidla. Zákonodárce se tak omezil na pouhé konstatování, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou plně vyvažující vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy. Pokud poškozením zdraví vznikla tzv. překážka lepší budoucnosti poškozeného, je škůdce povinen nahradit rovněž ztížení jeho společenského uplatnění. Pro případ, kdy nelze výše uvedeným způsobem určit výši náhrady, stanoví její výši soud podle zásad slušnosti. Nový občanský zákoník tak ponechává na soudci, aby v případě sporu o náhradu určil výši přiměřeného zadostiučinění za bolest a jiné nemajetkové újmy způsobené v souvislosti s ublížením na zdraví.
Zrušení vyhlášky má v zásadě dva hlavní důsledky. První lze spatřovat zejména v tom, že soudy při stanovení výše náhrad přestanou vycházet z příliš nízkých částek určených vyhláškou. Soudy tak mohou lépe přizpůsobovat výši náhrady relevantním okolnostem jednotlivých případů. Výše náhrady za amputovanou dolní končetinu mladého talentovaného trojskokana se bude podstatně lišit od výše náhrady za amputovanou dolní končetinu mladého talentovaného šachisty. Určení výše náhrady újmy by tak měla být v tomto ohledu spravedlivější. Druhým důsledkem zrušení vyhlášky je pak přílišná obecnost nové právní úpravy – zákon ani jiný právní předpis neupravují bližší pravidla pro stanovení výše náhrad bolesti a ztížení společenského postavení.
V souvislosti s přílišnou obecností nové právní úpravy byl členům občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu na jejich zasedání v březnu 2014 předložen materiál označený jako „Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku).“ Nejvyšší soud poté na svých webových stránkách chybně informoval, že tuto metodiku vypracoval ve spolupráci se Společností medicínského práva a dalšími subjekty. Vzhledem k tomu, že metodika nebyla vypracována Nejvyšším soudem (na metodice se podíleli tři soudci Nejvyššího soudu v rámci své mimoprofesní činnosti, Společnost medicínského práva a další subjekty) a Nejvyšší soud přijal pouhé usnesení, že předložený materiál byl soudem vzat na vědomí, nelze tvrdit, že Nejvyšší soud tuto metodiku přímo doporučil. I přes uvedení zmíněných informací na pravou míru se lze stále setkat s názory, že metodiku Nejvyšší soud nejen že vypracoval, ale také doporučil soudům, aby ji využívaly při rozhodování předmětných sporů. V odborných diskuzích je tak Nejvyššímu soudu stále vyčítáno, že údajným vypracováním metodiky překročil své pravomoci a nahrazuje moc zákonodárnou.
Samotná metodika obsahuje staronová pravidla pro výpočet kompenzace bolesti a ztížení společenského uplatnění. Částky, které jsou v metodice uvedeny, jsou vyšší a kritéria pro kompenzaci ztížení společenského uplatnění jsou nastavena lépe. Je však třeba upozornit, že tato metodika jakožto materiál soukromého charakteru není pramenem práva, a z toho důvodu není formálně závazná. Nicméně do budoucna nelze vyloučit, že k ní soudy budou přihlížet.