Stalo se neblahou praxí, že konkurenční boj mezi společnostmi vyústí v podání insolvenční návrhu, třebaže zákonné předpoklady existence úpadku nejsou dány. Přitom je zřejmé, že samotné podání insolvenčního návrhu a jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku poškozuje dobré jméno společnosti a ztěžuje této společnosti život v jednání s obchodními partnery, při sjednávání úvěrů, žádostech o dotace apod.

Již s účinností od 1. 1. 2013 může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby za podání zjevně bezdůvodného insolvenčního návrhu zaplatil pořádkovou pokutu do výše 50.000,- Kč. Za takový zjevně bezdůvodný insolvenční návrh je třeba považovat každý šikanózní insolvenční návrh, tzn. návrh, který nesměřuje k řešení úpadku dlužníka, ale jehož podstatou je způsobení škody.

Aktuální návrh novely insolvenčního zákona, který prošel připomínkovým řízení a byl předložen vládě ke schválení, se má zaměřit na počáteční fázi insolvenčního řízení. Konkrétně se jedná o fázi od zahájení insolvenčního řízení okamžikem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu, do oznámení o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku.

Novela má zavést institut předběžného posouzení insolvenčního návrhu podaného věřitelem spočívajícího v povinnosti insolvenčního soudu rozhodnout o nezveřejnění insolvenčního návrhu a souvisejících dokumentů v insolvenčním rejstříku, a to nejpozději do konce nejblíže následujícího pracovního dne po podání insolvenčního návrhu, dospěje-li k důvodným pochybnostem o důvodnosti insolvenčního návrhu.

Dle důvodové zprávy k citované novele má velký přínos navrhované právní úpravy spočívat zejména v možnosti v této prvotní fázi insolvenčního řízení předejít poškození soutěžícího subjektu v pozici dlužníka tím, že se účelový šikanózní insolvenční návrh vůbec neoznámí vyhláškou.

Do insolvenčního spisu navíc budou moci v této fázi nahlížet a činit se z něho výpisy a opisy pouze insolvenční navrhovatel a dlužník, čímž se okruh osob, jimž bude skutečnost o zahájení insolvenčního řízení známa, zúží na minimum. Proto by již nemělo docházet k šíření nepravdivých informací o úpadku údajného dlužníka a nevratnému poškození jeho dobrého jména.

Takové rozhodnutí o nezveřejnění insolvenčního návrhu a souvisejících dokumentů v insolvenčním rejstříku může dle navrhované změny insolvenčního zákona přitom učinit i insolvenční soud, který nebude ve věci místně příslušný. Místně nepříslušný soud bude též oprávněn rozhodnout o odmítnutí zjevně bezdůvodného insolvenčního návrhu, čímž by mělo být odstraněno poměrně zdlouhavé rozhodování o místní příslušnosti a s tím spojená nejistota na straně poškozených společností.

Zcela nově pak má být koncipována povinnost věřitele doložit splatnou pohledávku za dlužníkem. Zatímco aktuálně platná právní úprava obecně stanoví, že věřitel je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, dle novely má insolvenční navrhovatel, který vede účetnictví nebo daňovou evidenci podle jiného zákona, povinnost doložit pohledávku uznáním dlužníka s ověřeným podpisem nebo vykonatelným rozhodnutím nebo notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora, soudního znalce nebo daňového poradce, že navrhovatel o pohledávce účtuje v souladu s účetními nebo daňovými předpisy. Tato změna se však nemá týkat všech dlužníků, ale pouze právnických osob.

Snahou Ministerstva spravedlnosti je též zpřísnit postih za podání zjevně bezdůvodného insolvenčního návrhu. Namísto pořádkové pokuty v maximální výši 50.000,- Kč by osobě, která takový návrh podala, měla hrozit pokuta až do výše 500.000,- Kč.

Zůstává samozřejmě otázkou, jaký bude výsledek celého legislativního procesu, tzn., které z navrhovaných změn nakonec vstoupí v platnost, a jaký bude jejich praktický dopad. Snahu Ministerstva spravedlnosti o řešení poměrně palčivého problému je však třeba uvítat.