Úvodem je třeba zdůraznit, že nově přijatá směrnice neznamená zrušení dosavadní evropské autorskoprávní úpravy, ale jen její doplnění a částečné přizpůsobení technologickému vývoji.

Směrnice tak zakotvuje nové povinné výjimky z autorskoprávní ochrany pro vědecké a výukové účely a zachování kulturního dědictví a časového omezení autorských práv k výtvarným dílům, a především bouřlivě diskutovanou úpravu směřující k posílení ochrany autorských práv v prostředí Internetu.

Právě v souvislosti s ním je třeba uvést na pravou míru obavy z nadcházející cenzury Internetu. Běžného uživatele Internetu se nová úprava dotkne toliko omezením dostupnosti obsahu, který byl zpřístupněn v rozporu s autorským právem. Na zvýšené povinnosti se naopak musejí připravit poskytovatelé služeb informační společnosti a vydavatelé autorskoprávně chráněného obsahu.

Za zásadní novinku lze považovat článek 11 nové směrnice. Ten ukládá členským státům povinnost zajistit vydavatelům tiskových publikací usazeným v některém členském státě právo na rozmnožování díla a jeho zpřístupňování veřejnosti v rozsahu článku 2 a článku 3 odst. 2 směrnice 2001/29/ES k užití jejich tiskových publikací online poskytovateli služeb informační společnosti, ledaže jde o tiskové publikace, poprvé zveřejněné před vstupem směrnice v platnost.

Na poskytovatele služeb pro sdílení obsahu online, kteří poskytují veřejnosti přístup k dílům chráněným autorským právem nebo jiným předmětům ochrany nahraným svými uživateli, dále dopadne povinnost aktivně se zabývat otázkou, zda obsah, jehož zpřístupnění umožňují, není zpřístupňován v rozporu s autorským právem.

Další ustanovení se týkají spravedlivých a přiměřených odměn pro autory a transparentnosti při odměňování autorů.

Směrnice má být podle svého současného znění transponována do českého právního řádu nejpozději do 7.června 2021, přičemž povinnost transparentnosti dle článku 19 se uplatní až od 7. června 2022. Vzhledem k silné kritice a k proběhlým volbám do Evropského Parlamentu však zůstává otázkou, jak dlouho směrnice vydrží v současné podobě v platnosti.

Společně se směrnicí č. 2019/790 byla přijata a vyhlášena rovněž Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/789 ze dne 17. dubna 2019, kterou se stanovují pravidla pro výkon autorského práva a práv s ním souvisejících, jež se použijí na některá online vysílání vysílacích organizací a převzatá vysílání televizních a rozhlasových programů, a kterou se mění směrnice Rady 93/83/EHS. Rovněž tento předpis je součástí probíhající reformy autorského práva EU, nicméně prozatím se mu dostává podstatně menší pozornosti. Směrnice č. 2019/789 reaguje na aktuální změny ve způsobu distribuce televizních a rozhlasových programů, konkrétně na rozmach vysílání na vyžádání, a to jak tradičními kanály, tak i prostřednictvím online služeb, a přináší novou právní úpravu doplňkových online služeb nabízených vysílacími organizacemi, které mají jednoznačný a podřadný vztah k vysílání vysílací organizace. Klíčovými oblastmi úpravy směrnice č. 2019/789 jsou použití zásady „země původu“ na doplňkové online služby, výkon práv k převzatému vysílání, zprostředkování a přenos programů prostřednictvím přímého dodání signálu. I tento předpis má v zásadě nabýt účinnosti ke dni 7. června 2021, do kdy musí být rovněž transponován do národních právních řádů, výčet výjimek, odkládajících použitelnost vybraných ustanovení do pozdějších let, je však bohatší než u směrnice č. 2019/790.

Novinky, týkající se reformy autorského práva EU, budeme nadále sledovat.

Autor: Martina Černá, koncipientka Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o.