Praha 14. srpna (ČTK) - Vystoupení předsedy vlády Mirka Topolánka na úvod schůze Poslanecké sněmovny, která se má zabývat vládní reformou veřejných financí:
Vážené dámy a pánové,
ještě než přejdeme k projednávání různých pozměňovacích návrhů, rád bych řekl několik slov.
Své vystoupení bych chtěl začít dvěma otázkami: Je dobré dělat dluhy? Je dobré lhát?
Nestal jsem se premiérem této země, abych pokračoval v jejím zadlužování. Nestal jsem se předsedou vlády, abych občanům této země lhal.
Tato země nutně potřebuje reformu veřejných financí. Já to vím. Vy to víte také. A podstatné je, že přes demagogii opozice a odborových vůdců si to uvědomuje i 80 procent občanů, kteří říkají: ANO, reforma je nutná, kteří říkají NE, v zadlužování této země nelze dále pokračovat.
Nejsem ten, kdo řídí svoji politiku podle průzkumů veřejného mínění, ale nemohu popřít, že jsem velice potěšen, když se v tak zásadní věci moje dlouhodobá politika shoduje s přáním lidí.
My, politici často podléháme dojmu, že kdo chce vyhrát volby, nesmí lidem říkat tvrdou pravdu. Že kdo chce mít úspěch, musí naopak každému něco dát, něco slíbit, něčím ho potěšit, koupit si ho..
Nyní nám ale sami občané říkají dost. Říkají: nechceme politiku vyhazování peněz oknem. Nechceme zadlužovat naše děti. Nechceme ohrozit výplaty důchodů a zdravotní péči pro potřebné populistickým plýtváním.
Toto je kapitál, který podle mne nesmíme promarnit. Když nezastavíme růst dluhů, právem ztratíme u veřejnosti zbytek věrohodnosti. A především, za pár let bude nutné provést drastičtější škrty, které postihnou ty nejslabší, nejchudší, které postihnou rodiny s dětmi, penzisty, těžce nemocné…
Paní poslankyně, páni poslanci, dnes jsme tu kvůli jedné jediné věci. Jsme tu proto, abychom odvrátili hrozící brzký kolaps státních financí. Nic více, ale také nic méně. Toto je podstata reformního balíku, který dnes budeme - v tom lepším případě - obohacovat o pozměňovací návrhy.
Reforma, kterou dnes projednáváme, je pro jedny příliš měkká, pro druhé příliš tvrdá. Já odpovědně říkám, že reforma byla dlouho a uvážlivě připravována a projednávána, a je taková, jaká v této chvíli může být a jaká musí být.
Je to podmínka nutná a snad i podmínka postačující k tomu, aby země mohla dále fungovat. Není to však podmínka postačující k tomu, aby se věci mohly začít zlepšovat. K tomu jsou nutné další systémové reformy, na kterých, doufám, budeme spolupracovat - reformy penzí, zdravotnictví a sociálního systému. Ale ty nebudou bez tohoto prvního kroku, dámy a pánové.
Když neuděláme tento první krok, logicky neuděláme ani ty další, které má vláda v programu. Řekl bych, že tato reforma je malý krok pro vládu, ale velký skok pro Českou republiku.
Reforma je nutná. To není klišé, ale fakt. Reformu veřejných financí chtěl už Vladimír Špidla. Neuspěl, a to byla zajisté důležitá příčina jeho pádu. Reformu chtěl i Jiří Paroubek, když se po volbách jednalo o nové vládě. A ta jednání nezkrachovala na programu, ale na nedůvěře a nevěrohodnosti. Ta nevěrohodnost dosud přetrvává, když dnes ČSSD popírá, s čím včera souhlasila.
A proč je reforma nutná? Co by se stalo, kdyby neprošel tento reformní balík, tento nultý reformní krok, základní fáze stabilizace veřejných financí? Odpověď se vejde do jedné téměř holé věty. Systém veřejných financí by se zhroutil. Ne za padesát, ne za třicet, ne za dvacet let. Už za dva roky by mandatorní výdaje převýšily příjmy státního rozpočtu. Za pouhé dva roky nečinnosti, dámy a pánové.
Vezmete si toto na odpovědnost, paní poslankyně a páni poslanci? Já tedy ne. A nevezme si to na odpovědnost ani vláda. Ostatně si to nevezme na odpovědnost ani většina české veřejnosti, která přes masivní antikampaň žádá po vládě reformy.
Reforma je tedy nutná. A znovu opakuji, že to víte. Vědí to i návštěvníci na galerii - a pokud to nevědí, ať si udělají průzkum mezi řadovými odboráři, jestli jim vyhovuje kolosální vršení dluhů, které v krátké době ohrožuje veškeré sociální jistoty.
Zadlužování země nevyhovuje rodičům s dětmi, nevyhovuje penzistům, nevyhovuje nemocným, nevyhovuje chudým ani bohatým. Nevyhovuje nikomu. Kromě těch, kteří zneužívají systém, kromě černých pasažérů. Kromě byrokratů a korupčníků. Kromě těch politiků, kteří si kupují hlasy za cizí peníze.
Ano, tyto úzké skupiny obyvatel na reformě prodělají. Zejména dlouhodobě, protože přijdou o snadné živobytí, o moc a vliv. Všichni ostatní na reformě vydělají. Zejména dlouhodobě, protože jim zůstanou zachovány jistoty a otevře se prostor pro jejich iniciativu a aktivitu.
My neděláme reformu ani jen pro bohaté, ani jen pro chudé. Ani jen pro voliče koalice. Děláme ji pro všechny s výjimkou těch, kteří zneužívají sociální dávky a vyhýbají se práci. Ptáte-li se mě na cenu reformy, pak říkám: Samozřejmě, že není nulová. Kromě postihu černých pasažérů je onou cenou zpomalení růstu sociálních výdajů. Zdůrazňuji - zpomalení růstu, nikoli pokles.
Každý má samozřejmě strach, aby reforma nepostihla právě jeho. Nicméně garantuji, že v absolutních číslech na ní krom oněch černých pasažérů nikdo neprodělá. To se netýká jen daní, ale i sociálních dávek. Zejména je reforma připravena tak, aby na ní profitovali rodiče s dětmi, důchodci a sociálně potřební. Za to ručím.
Reforma tedy bude opravdu bolet jen ty, kteří se vyhýbají práci. Ostatní za ni zaplatí relativně - menším nárůstem sociálních výdajů. Všichni se ale shodujeme na tom, že růst v roce 2007 je anomální, způsobený předvolebním kolektivním šílenstvím. Šílenstvím, za které v různé míře, ale přece, nesou odpovědnost všechny strany. Tak to napravme, paní poslankyně a páni poslanci.
Napravme tuto naši chybu ve jménu budoucnosti. Zejména budoucnosti našich dětí. Já chci, aby bylo jasno, že opravdu neděláme reformu jen a pouze proto, aby dnes někdo něco ušetřil na daních. Ten cíl je přece dlouhodobý. Cíl udržet sociální jistoty pro potřebné. Cíl stabilizovat veřejné finance, a otevřít si tak prostor pro další změny, které zaručí, že dlouhodobě budou peníze na důchody, na léčbu nemocných, na podporu rodin. Na zásadní snížení daní.
Abych uvedl alespoň dva příklady, jak reforma myslí na budoucnost. Snižujeme porodné, ale toto snížení se rodičům vrátí už první rok díky tomu, že se razantně zvyšuje daňová sleva na dítě. V součtu se zachováním přídavků na děti pro nízko- a středně příjmové rodiny jde o posílení ekonomického postavení rodiny. Chceme dlouhodobě podporovat řádnou výchovu potomků, nikoli rozdávat jednorázové populistické dávky.
Rovněž opozicí tolik kritizované snížení daňových sazeb je krokem k budoucnosti.
Nedílnou součástí reforem je také podpora vzdělání, vědy a výzkumu. My musíme mít peníze na investice do budoucnosti. Již nyní do této oblasti dáváme relativně nejvíce. Ale pro skutečnou modernizaci země, pro zvýšení její výkonnosti, pro smazávání náskoku nejvyspělejších ekonomik, pro přeměnu české republiky z levné montovny na centrálu inovací potřebujeme daleko více. Umožněte nám získat pro tento cíl prostředky, paní poslankyně a páni poslanci.
Reformy se těžko prosazují, protože lidé tíhnou k názoru, a já s tím víceméně souhlasím, že každá změna je k horšímu. I ti, kteří chtějí reformy, se zároveň obávají, zda nedopadnou na ně, nebo na jejich blízké. Chápu tyto obavy, ale zároveň říkám: Když se reformy neprovedou, dopadnou důsledky na všechny. A zejména na ty potřebné.
Problém přitom není na straně příjmů. Česká daňová soustava je dostatečně robustní a efektivní a s růstem ekonomiky dodává veřejné sféře dostatečné množství financí. Za neschopnost státu s nimi vyjít nelze trestat schopné tím, že se jim zvýší daně, jak navrhuje levice. Problém je totiž na straně výdajů, které rostly v minulých letech rychleji než ekonomika.
Speciálně vám, poslankyně a poslanci sociální demokracie, chci říci, že reforma prospěje i vaší straně, a jsem přesvědčen, že i vy to dobře víte. Až se totiž jednou dostanete k moci, nebudete ji muset dělat sami. Budete mít peníze na výplatu sociálních dávek, na penze, na zdravotnictví. A krom těchto nutných věcí i na spoustu zbytečností, pro které máte takovou slabost.
Nebudete muset dělat reformu po vzoru vašich maďarských socialistických kolegů, jejichž premiér přiznal, že lidem lhali ráno, v poledne i večer. Ono lhaní nakonec způsobilo tak kolosální dluhy, že tamní reforma nemohla být ani zdaleka tak sociálně citlivá jako ta naše.
Já ale vzdávám premiéru Gyurcsánymu hold. Hold za to, že našel odvahu poučit se z chyb, přiznat je a pak i napravit - byť maďarská léčba je drastická. A vyzývám vás, naše socialisty: Najděte alespoň odvahu neházet klacky pod nohy těm, kteří řeší vaše dluhy za vás.
Reforma přijde v každém případě. Jde jen o to, zda zvolíme maďarskou nebo slovenskou cestu. Právě dnes přišla zpráva, že slovenská ekonomika roste tempem 9,2 procenta. O tři procenta rychleji než česká. Slovensko je dnes díky osmiletému reformnímu snažení Mikuláše Dzurindy ekonomickým tygrem. Maďarsko se krvavými škrty dostává z dluhů. Já a vláda volíme první cestu, cestu včasné akce, cestu odpovědnosti, cestu, na které se lidem nelže. Je na vás paní poslankyně a pánové poslanci, kudy chcete vést občany této země vy.
Věřím, že reforma projde. Ne proto, že je nejlepší možná, jakou si dovedu představit já jako Mirek Topolánek. Ale je tou nejlepší možností, jakou bylo možno tady a teď vyjednat. To říkám s plnou vážností jako premiér.
My se tu dnes budeme přít o jednotlivosti, které jsou pro toho či onoho důležité. Nesmí nám ale uniknout to zásadní. Není až tak podstatné, jak přesně bude nastaven ten či onen detail, ta či ona daňová sazba, ta či ona dávka. Jde o to stabilizovat veřejné finance. Musí být zachován hlavní parametr reformy, jímž je omezování růstu mandatorních výdajů, a tím i snižování rozpočtového schodku.
Kdyby se toto nemělo povést, budu to považovat za náš společný obrovský neúspěch. Důvod, proč spojuji osud vlády s reformou, je prostý. Bez ní se nedá slušně vládnout. Bez ní nám hrozí pád do dluhové propasti. Bez ní by premiér musel lidem lhát. Nebo jim dát možnost, aby pro reformu hlasovali ještě jednou. Volil bych to druhé.
Bez této reformy nelze řešit další akutní problémy zdravotnictví, důchodového a sociálního systému. Nebudou peníze na podporu rodin s dětmi, na investice do vzdělání a vědy, do infrastruktury. Bez této reformy nelze dlouho udržet sociální standardy.
Paní poslankyně, páni poslanci, reformu nepřijímáte kvůli sobě, ani kvůli vedení odborů. Přijímáte ji kvůli milionům lidí tam venku. Ti lidé od vás očekávají odpovědnost a schopnost povznést se nad ideologickou nevraživost. Udělejme společně krok, který je nutný, nesporný a sociálně ohleduplný. Až zachráníme veřejné finance a budoucnost země, ještě stále bude dost témat, na kterých budeme moci daleko bezpečněji předvést partajní souboje.
Jsem přesvědčen o tom, že proti reformě nikdo nemůže mít zásadní věcné výhrady. Od voleb jsem absolvoval desítky programových jednání. S ČSSD, s partnery v koalici. S touto zkušeností říkám jasně: žádný názor nebyl bezdůvodně opominut, každý musel v něčem slevit, pro všechny jde nebo by mělo jít o akceptovatelné řešení.
Reforma, kterou máte před sebou, možná není tak zásadní a radikální, jak by si přála velká skupina voličů, především z mé strany. Je však zásadní a radikální v tom, že mění trend. Mění směr, kterým se ubírají veřejné finance. Je zásadní v tom, že bez ní nebude možné provést další nutné kroky ke zlepšení kvality života občanů.
Příliš dlouho jsme v této zemi odkládali vážná rozhodnutí na později. Příliš dlouho jsme se báli převzít odpovědnost. Lidé se na vás dnes dívají, jak se rozhodnete. Je nutné konečně skončit s dluhy a já vás o to žádám.
Začal jsem tím, proč je reforma nutná. Reforma, to je změna. Změna je život. Dosaďte si sami, co znamená negace změny.